Karel Havlíček: „Slova o vyčůranosti mě dokážou nadzvednout“

V hráčské a trenérské kariéře už toho zažil hodně, přesto nabídka, kterou dostal v létě loňského roku, přebila všechny předešlé. Bývalý hráč Náchoda, Hradce Králové, Jablonce a slovenské Nitry Karel Havlíček se stal novým trenérem reprezentačního výběru U15.

ČERVENÝ KOSTELEC – Jako trenér si zkusil druhou a na tři zápasy i první ligu, většinu kariéry však strávil u mládeže. Po působení u kategorie U19 v FC Hradec Králové si vyzkoušel stejné angažmá v Dynamu České Budějovice. „Je to sen každého trenéra, stejně jako hráče,“ říká o nové výzvě u mládežnické reprezentace KAREL HAVLÍČEK.

 

size4-15332118328033-173-minphp

Naposledy, když jsme spolu dělali rozhovor, jsi trénoval kategorii U19 v budějovické akademii. V současné době trénuješ reprezentační výběr U15. Jak se to seběhlo?

V Budějovicích jsem měl ještě smlouvu na dva roky. Po týdnu letní přípravy s U19 ( v roce 2019) se mi ozval Karel Poborský a nabídl mi funkci hlavního trenéra u reprezentačního výběru U15 i s tím, že bych zároveň s ním a Petrem Koubou jezdil kontrolovat tréninkový proces v akademiích. Dali jsme si s Karlem schůzku, probrali jsme všechny věci okolo, pobavil jsem se o nabídce doma a všechno jsme promysleli. Také do trenérské „sívíčka“ je to zajímavé, trénovat reprezentaci. I když jsem si říkal, že je to hodně mladý výběr, přesto ve mně uzrálo rozhodnutí, že to chci zkusit. Bohužel, pro Budějovice to v tu chvíli bylo těžké, protože najednou u U19 neměli trenéra, kterého museli sehnat. Jednoho sehnali, proto jsme se domluvili, že skončím k 31. srpnu. Předtím byla domluva k 31. červenci, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem ještě v září trénoval souběžně budějovickou devatenáctku a reprezentační patnáctku, protože teprve od října nastoupil do akademie nový trenér.

Jak dlouho ses rozmýšlel nad nabídkou Karla Poborského a co rozhodlo, že jsi ji přijal?

Převažovalo to repre. Sice rozhodnutí nebylo hned jednoznačné, spíš to bylo 70-80 procent, že ano.

Když jsi v Hradci Králové trénoval kategorii U19 a byl s ní úspěšný, ptal jsem se tě, jestli další metou není mládežnická reprezentace. Nakonec ses k ní dopracoval. Byl to tvůj sen nebo cíl?

V trenérské kariéře je to další krůček dosáhnout něčeho, zkusit něco nového a je to sen každého trenéra, stejně jako hráče.

Pustily tě Budějovice k reprezentaci bez potíží, nebo chtěly, abys dodržel smlouvu?

Na začátku, když jsem oznámil záměr odejít, mi jeden z členů vedení řekl, že v žádném případě. Druhý pragmaticky připustil, že takové nabídky přicházejí a k tomu patří odchody trenérů a příchody nových. Najednou to bylo postavené tak, ať seženu nového trenéra a pak můžu odejít. Nakonec to spadlo do takové roviny, jakou jsem nechtěl. S nejvyšším vedením Budějovic jsme se nerozešli moc v dobrém, i když jsem tam byl velice spokojený. Trošku to bylo s odchodem složitější, víceméně chtěli dodržet výpovědní lhůtu.

S U19 ses zachránil v soutěži. Bylo to branné jako úspěch, protože jsi říkal, že zrovna ten ročník nebyl moc silný?

Myslím si, že to v Budějovicích brali jako velký úspěch a udělal jsem si tím solidní pozici mezi kolegy trenéry a snad i u vedení. Ty dva ročníky za sebou nebyly vůbec silné, což dokazuje úvod sezony, kdy jsme sice hráli pětkrát venku, ale vůbec se nám nepovedl. Hráli jsme pouze dvakrát doma a získali jsme hrozně málo bodů. I po mém odchodu se moc bodů neposbíralo. Právě ročník 2001, který měl převzít otěže po ročníku 2000, to nezvládl a myslím si, že se bude hodně stavět na ročníku 2002.

Hodně se mluví o A týmu Budějovic, který jako nováček překvapil v podzimní části ligy. Je nějaký hráč, který nakoukl do kabiny áčka, co ti prošel rukama?

Musím říct, že nás velkou měrou zachránil příchod stopera Ukrajince Maksyma Talovierova, který vyztužil obranu a teď se vrátil z hostování ve Spartě B, kde byl půl roku. Myslím si, že má před sebou ligovou kariéru. Už trénuje s áčkem Budějovic.

Spolupráce trenéra A tým Davida Horejše s tebou fungovala?

Fungovala. Normálně jsme byli v kontaktu, ale ten ročník, který jsem v tu chvíli měl, nenabízel moc hráčů. Možná jednoho dva, kteří by mohli být členy širšího ligového kádru nebo s ním udělat přípravu. Když to porovnám s Hradcem, tam mladých hráčů pro A tým bylo víc. Snad to bude do budoucna v Budějovicích lepší. Jinak komunikace s Davidem byla normální, domluvili jsme se na všem. Navíc nám pouštěl kluky ještě věkem spadající do dorostu, pokud v áčku nehráli, na důležité zápasy. Kluci nám taky pomohli soutěž zachránit.

Přesun k reprezentační patnáctce byl pro tebe vlastně návratem domů. Užije si tě rodina víc? Jaká je náplň tvé práce teď v zimní pauze?

Manželkami řekla, že jsem doma méně, než když jsem byl v Budějovicích. Pokud nejsou jiné akce pořádané akademiemi nebo FAČR, jsem dvakrát třikrát v týdnu v Praze na svazu v kanceláři. O víkendech jsem na fotbalech, protože jsem kvůli souběhu s budějovickou U19 přišel k ročníku U15 později, proto jsem musel sjet celou českou a moravskou ligu žáků, abych kluky viděl na vlastní oči. Až na čtyři týmy zespodu tabulky jak české, tak moravské skupiny jsem viděl všechny týmy, některé i víckrát. Za dva a půl měsíce jsem najel 19 000 km, je to samozřejmě víc, než když jsem působil v Budějovicích. Moje náplň je tedy sledování zápasů, návštěvy akademií a pobyt v kanceláři.

Akademie máš na starosti všechny nebo jen tady v nejbližším regionu?

Všech devět, co u nás v republice jsou.

Reprezentace U15 je, nebo by měla být, tvořena hráči z akademií, ať klubových nebo regionálních? Jaké procentuálně jsou v ní zastoupeni hráči z regionálních akademií?

Teď poprvé jsem zužoval kádr. Na podzim proběhly tři regionální kempy – Morava, střed a západ s jihem Čech. Viděli jsme v akci 78 hráčů na třídenních kempech. Z nich jsem musel kádr zúžit na dvacet. Od pondělí 27. ledna do 4. února se tento výběr účastní turnaje čtyř zemí ve Španělsku, kde nás čekají Holandsko (1:4), Španělsko (0:6) a Irsko (2:0). Takže kluky a mě čeká premiéra jako hrom. (směje se) Procentuálně mi složení týmu vychází padesát na padesát. Deset hráčů z akademií a deset hráčů, řeknu to v uvozovkách, taky z akademie, protože Sparta, Slavie a Baník mají své klubové akademie. Paradoxně i tyto kluby vybírají hráče z regionu do svých klubových akademií, ti by jinak byli v těch regionálních.

Z bezmála osmdesáti hráčů jsi jich vybral dvacet. Ty sis vybral sám, nebo to bylo třeba i na doporučení trenérů?

Moje první kempy byly v době souběhu trénování v Budějovicích, proto jsem musel hodně dát na regionální GT-máky (Grassroots trenéry), kteří kluky měli v mezikrajských výběrech. Pak na trenéry akademií a SpSM (Sportovní střediska mládeže). S nimi jsem konzultoval hráče, co se týká postů. První nominace byla hodně na nich, protože jsem kluky tolik neznal.

Máš v nominaci do Španělska i hráče z Hradecka nebo Pardubicka?

Z pardubické akademie jsou dva kluci a z Hradce jsou dva mezi náhradníky. Jeden je v nominaci Future U15, kterou čeká turnaj v Holandsku.

Dříve jsi byl profesionálním trenérem KFS KHK. Neříkám, že jsi seděl pořád v kanceláři, ale je funkce trenéra reprezentace pro tebe lepší a zajímavější i z toho pohledu, že jsi s kluky v kontaktu, trénuješ, jezdíš po fotbalech? Jako profesionální trenér KFS jsi nemohl vést žádný tým… 

Tohle je jednoznačně zajímavější! Grassroots trenér mládeže toho moc neodtrénuje. I z toho důvodu jsem z téhle funkce odešel. Zase na druhou stranu do trenérského „sívíčka“ je tahle tříletá štace zajímavá. Zmapoval jsme si věkové kategorie, které vlastně teď vedu. Trénoval jsem je na Kouba cupech, mezikrajských turnajích. To ale nebylo trénování, to bylo koučování. U repre je na hřiště k fotbalu blíž. U trenéra KFS je hodně administrativy a další fůra jiných věcí mimo hřiště.

size4-15602419409219-173-fotbal-892018-359-cr

Není to otázka pro tebe, ale z vlastní zkušenosti se k tomu můžeš vyjádřit. Nebylo by lepší, aby trenéři KFS mohli vést i normální tým. Protože Létající trenéři, mezikrajské turnaje jsou nárazové akce a jak jsi sám řekl, to není trénování, ale pouze koučování…

Není to otázka na mě, ale z mého pohledu, jak jsem to měl tehdy já, měl jsem asi méně práce. Teď když poslouchám kluky, jakou pestrou škálu práce mají… Jako trenér KFS bych na hřiště chtěl určitě! Někdo třeba nechce, ale když by trenér chtěl a zároveň stíhal práci pro KFS, byl bych pro, aby tu možnost měl. Nevím, jak je to v současnosti, možná to povolené mají. Kontakt s hřištěm by kluci neměli ztratit.

Jaký cyklus máte u reprezentace? Je tam možnost, že budeš postupovat ke starším kategoriím?

Mně bylo řečeno, že u patnáctky byl měl být stálý trenér i vzhledem k akademiím. Točí se dva trenéři mezi U16 a U17 a mezi U18 a U19. Ti mají dvouletý cyklus.

Ty bys měl tedy zůstat u patnáctky…

Zatím mám smlouvu na dva roky, ale jak říkáš, měl bych u ní zůstat déle.

Kromě turnaje ve Španělsku máte jaký program? Protože mistrovství Evropy se pro tuto kategorii nepořádá…

Budou to jenom přátelské turnaje. Beru to jako servis pro další kategorii U16. Proto se snažím kluky vybírat třeba tak, aby to postově vycházelo i do budoucna. Většinou v těchto kategoriích se vybírají kluci, jenž se rekrutují ze středu zálohy nebo z útoku. Pak je strašně těžké sestavit jedenáctku tak, jak by to vyžadoval zápas. Třeba sedmnáctka bude do kvalifikace ME potřebovat nejlepší hráče na jednotlivé posty, proto se je budeme snažit vybrat a vychovat. Abychom měli dvacet středních záložníků, prostě nejde! Musí se vybrat kluci i na jiné posty a holt pro některé střední záložníky místo nebude.

Určitě už máte plán turnajů na celý rok. Kempy nebo sraz děláte každý měsíc?

Ne, akorát máme tři kempy, jak jsem už zmínil. Po mém příchodu jsme změnili strategii a místo tří budeme mít kempů pět. Bude to i v menším počtu zastoupených regionů. Předtím jsme měli tři kempy s pěti kraji – třeba Moravskoslezský, Olomoucký, Vysočina, Zlínský a Jihomoravský. Teď na jednom kempu budou kraje jen tři. Máme snahu, zatím je to v jednání, hrát mezinárodní zápasy s regiony ze Slovenska, Polska, Německa, Rakouska a Maďarska. Regiony jsme si rozdělili tak, že budějovický a středočeský budou hrát s regionálním výběrem Rakouska, ústecký, hradecký a liberecký třeba s Poláky…  Snažíme se, aby kluci měli mezinárodní konfrontaci, a ne jenom mezi sebou. Obrovský tlak cítí, když poprvé slyší hymnu, takhle by ji už slyšeli před zmiňovanými zápasy. Pokud by se dostali do užší nominace a jeli na mezinárodní turnaj, už by neměli být tak vyklepaní, aby jim to svazovalo nohy.

Moderní fotbal vyžaduje dynamické hráče, univerzální… Podle čeho vybíráš kluky ty?

Nejdůležitější atributy jsou charakter, rychlost a technika. Pokud se všechny tři skloubí, je to ideální. Charakter může kluka dotáhnout v kariéře hodně daleko. Protože i dovednosti, jež zatím ještě nemá, může dohnat právě charakterem a přístupem. S rychlostí je problém, kluky už moc nezrychlíme… Před turnajem ve Španělsku nechci moc předjímat, s touto věkovou kategorií jsem pracoval někdy před čtyřmi lety. Byl jsem v Holandsku se čtrnáctkou, kde jsme vůbec nestačili klukům z Holandska, Turecka a Japonska. Z těch kluků, kteří se turnaje zúčastnili, je třeba Žambůrek v druhé anglické lize (Brentford FC) a Gabriel je v přípravě s Plzní. Je vidět, že někteří se výkonnostně posunuli.

Máš v nominaci do Španělska někoho, o kom bys mohl říct, že o něm ještě uslyšíme?

Jmenovat určitě nebudu. Myslím si, že v kádru mám víc kluků, kteří to ligy dotáhnou. S odstupem času a konzultaci s trenéry vyšších kategorií jsme se shodli na tom, jak velký pokrok v dovednostech kluci udělali. Třeba výsledky U17-19, kdy jsme schopni vyhrát v Anglii, Švýcarsku, remizovat v Holandsku, to jen dokazují. Třeba U19 je šestá v Evropě. Takhle malá země by si toho měla považovat. My se pořád podceňujeme a vše negujeme. Neumíme se pochválit, spíše hledáme to špatné.

Na semináři, kterého jsem se zúčastnil, byl trenér U18 Jan Suchopárek, jenž nám dal dva příklady, jak fotbalem „žijí“ jeho svěřenci. Padesát procent neumělo vyjmenovat sestavu repre A týmu, a když klukům poslal sestřih jejich zápasu a na dalším srazu se ptal, kdo ho viděl, přihlásil se jeden. Je dnešní generace opravdu tak jiná?

Neodvážím se to hodnotit. Každá generace říká: To za nás tohle nebylo, bylo to lepší! Snažím se toho vyvarovat. Je pravda, že v současnosti je pro kluky lákadel mnohem víc, než bylo za nás. Když vidím, jak se v akademiích o kluky starají, možná by bylo lepší, aby byli samostatnější a nedělali jim servis až pod nos. Poslouchal jsem Ronalda, jak vyprávěl o svém synovi. Byl by rád, aby to někam dotáhl, ale neví, jak mu to má ztížit. On sám prošel velkou zkouškou, když ve dvanácti odešel z domu a staral se sám o sebe na internátu. Jeho syn žije v blahobytu, má vše, co chce. A teď kde má v sobě najít ambice, aby něco dokázal? Dnes mají mladí také všeho dostatek, proto tvrdím, že charakter může hodně pomoct, když bude chtít někdo něčeho dosáhnout.

min

 

Říkal jsi, že se posunuly dovednosti kluků. Proč ale nedokážeme vymáčknout z kluků víc, aby se prosadili v dospělém fotbale…

Pokud to bude nastavené tak, že trenéři u áčka pracují pod obrovským tlakem a jsou vyhazováni po třech prohraných zápasech, asi se nepohneme. Trenér potřebuje výsledky, proto ani nemá prostor, aby postavil mladého a talentovaného kluka. Stačí se kouknout, kolik mladých hraje pravidelně v lize. Koukal jsme na zápas PSG, kde jeho sedmnáctiletý obránce střílí gól! Tady vidíme, že stavět mladé jde. Měli by šanci dostat, ale je jasné, že to nesmí dostat zadarmo. Jen praxí se mladí posunou, ale je to o nastavení koncepce v klubech. Proto mladých máme tak málo ve vyšších soutěžích. Pak máme v mládežnických reprezentacích konkurovat týmům, které mají v kádrech kluky hrající Premier League.

Ono je to omílané téma. V mládeži se vyrovnáme soupeřům týmovým výkonem. Je pravdou, že nevychováváme individuality?

Může to být tím, že jsme týmový národ a zase si z toho uděláme negaci. Chceme se individuálně rychlostně vyrovnat černochům, ale my nikdy nebudeme mít taková svalová vlákna jako oni. Genetiku taky máme jinou. Vůbec nechci mluvit o vyčůranosti. To mě dovede nadzvednout. Když někdo zmiňujeme, jak jsme vyčůraný národ a že v tom jsme silný a bla bla bla… Tohle slovo se mi vůbec nelíbí. Naopak se mi líbí týmovost a nevidím na tom nic špatného. Samozřejmě to trochu potlačuje individuality, ale pořád je fotbal týmový sport. Je však pravda, že individuality jako jiné země v takovém počtu neumíme. I když hledáme všude to špatné, nemůžu nezmínit Slavii, co předvádí za fotbal a jakou reklamu dělá českému fotbalu. Taky si to ještě neumíme vyhodnotit a vážit si toho, jak by si to Slavie zasloužila.

Hodně se mluví o vlivu a tlaku agentů ve fotbale. Dnes mají kluci svého agenta už od dvanácti let. Stalo se ti, že už ti bylo agentem „doporučováno“, koho bys měl nominovat?

(směje se) Takových otázek na tohle téma už bylo strašně moc. Mám asi kliku nebo i z důvodu mého negativního pohledu na agenty jsem zatím žádný tlak nebo „doporučení“ nezaznamenal. Teprve začínám, uvidíme, co bude v budoucnu. Ani v Hradci nebo v Budějovicích, kde jsem dělal mládež, jsme se s ničím takovým nesetkal. Že by mně rodiče nebo agenti tlačili, aby hrál ten nebo onen, také ne! Obrovský nesmysl.

img-3963

Kromě práce u repre jsi také předsedou fotbalového Červeného Kostelce…

Ano, třetím rokem. Blíží se volby, ale zatím jsem předsedou Červeného Kostelce. (směje se)

Táhne tě to ještě na hřiště, nebo už to necháváš mladším?

(směje se) Nenechávám to na mladší, chodím hrát za béčko, ale krajský přebor už ne.

Foto: Dynamo České Budějovice, TJ Červený Kostelec, FAČR.

Čtenářská diskuze