K. Kudláčková: Naše myšlenky dramaticky ovlivňují sportovní výkon

Mentální trénink učí člověka pozitivnímu myšlení a zvyšuje psychickou odolnost

PRAHA – Orlickému týdeníku poskytla rozhovor mentální trenérka Mgr. Kateřina Kudláčková, která připravovala na OH v Londýně paralympionika – lukostřelce Davida Drahonínského. Ten v Londýně vybojoval stříbrnou medaili a velice si pochvaloval tuto spolupráci. K. Kudláčková pochází z České Třebové, kde studovala na místním Gymnáziu a od 8 let hrála tenis. Po maturitě dostala nabídku na plné stipendium pro studium a tenisovou reprezentaci na Kansaské Státní Univerzitě ve Spojených státech amerických, kam odjela v srpnu roku 2005. Po čtyřech letech zde získala titul bakaláře v oboru psychologie a také ve španělském jazyce.

Po absolvování studia s červeným diplomem byla přijata na Floridskou Státní Univerzitu ve Spojených Státech v Tallahassee, kde absolvovala jednooborové studium sportovní psychologie. Studium ukončila v dubnu roku 2011 obhajobou diplomové práce na téma Psychická odolnost, relaxační aktivity a spánek u sportovců různé úrovně (rekreační, univerzitní, profesionální). V letech 2009 – 2011 přednášela na mnoha konferencích, a to i na největší světové konferenci aplikované psychologie (APA) ve Washingtonu. Od roku 2010 je také členkou psychologicko-sportovní poradny Psychosport, která se nachází v Praze na Hamru.

Po absolvování gymnázia jste vystudovala sportovní psychologii v USA. Zajímala jste se o ni už na střední škole, nebo jak jste se k ní vůbec dostala?

Už na střední škole mě psychologie zajímala, ale nikdy jsem netušila, že se jednou budu věnovat přímo sportovní psychologii a pomáhat sportovcům k dosažení maximálních osobních výkonů. Vlastně jsem sportovní psychologii dlouho ani neznala. To se změnilo poslední rok při mém bakalářském studiu na Kansaské Státní Univerzitě, kterou jsem reprezentovala v tenise 4 roky. Být univerzitním sportovcem znamená nemít čas na nic jiného než na tenis a školu. Je to dost náročné, a když se k tomu přidá trenér, který nerespektuje potřeby svých svěřenců, tak je to opravdu hodně těžké. Poslední rok bakalářského studia jsem se s jedním sportovním psychologem seznámila a došlo mi, že to je něco, čemu se chci jednou věnovat. Vyhledala jsem si nejlepší programy v USA, úspěšně prošla přijímacími řízeními a vybrala si Floridskou Státní. V průběhu studia mě hodně mrzelo, že jsem sportovní psychologii nepoznala dříve. Vím, že by se to dramaticky projevilo na mé tenisové kariéře a že bych se dostala s tenisem mnohem dál.

V USA a asi i v jiných zemích se sportovní psychologie bere jako zcela běžná věc. S jakými názory a přístupy se setkáváte u nás?

Máte pravdu, je to tam už celkem běžná součást sportovní přípravy, podobně jako třeba kondiční trénink, rehabilitace či výživové poradenství. U nás to někteří lidé stále vnímají jako pomoc pro sportovce, kteří mají nějaký problém nebo snad dokonce nejsou v pořádku. Opak je ale pravdou. Vrcholoví sportovci jsou v dnešní době pod obrovskými tlaky – tlaky médií, trenérů, majitelů klubů atd. – a proto je nesmírně důležité, aby věděli, jak se s nimi vyrovnat. Mentálním tréninkem by si podle mého názoru měli projít všichni sportovci, kteří chtějí dosáhnout svého osobního maxima. Kromě psychické přípravy ve formě prevence se samozřejmě ve sportu občas vyskytnou nějaké konkrétní problémy – např. strach z vlastních chyb při zápase nebo neschopnost kontrolovat vlastní emoce či soustředit se. V takových případech pracuji se sportovci na odstranění aktuálních problémů a je nesmírně naplňující vidět, jak se mi mění před očima a výkonnostně se posouvají.

Mentálního trenéra měl ve své době v týmu i trenér Sparty Vítězslav Lavička. S velkým nepochopením se setkal u většiny starších hráčů, ať už T. Řepky, J. Blažka, ale také u P. Bergera. Máte zkušenosti, že mladší generace přistupuje k této formě přípravy pozitivněji?

I zde jste trefil do černého. Je pravda, že odpor ke sportovní psychologii je typičtější pro starší a zkušenější sportovce. Když se podíváme, jak byla u nás vnímaná psychologie jako taková před několika lety, je to docela logické. K psychologovi přeci chodili dřív lidé, kteří si neuměli poradit sami a to je známka vlastní slabosti! To se ale změnilo a možná i proto jsou k mentálnímu tréninku mladší hráči dnes otevřenější. Nevytvořili si totiž k psychologii tuto negativní vazbu, která tu v minulosti panovala.

Vy jste připravovala na OH v Londýně, a stále s ním spolupracujete, paralympionika -  lukostřelce Davida Drahonínského. On si mentální přípravu velice chválil. Jakou formou pak probíhá mentální trénink na dálku? David vyprávěl, že jste si během olympiády spolu volali.

S Davidem jsme začali spolupracovat na jaře a musím říct, že udělal obrovský posun. Od začátku si uvědomoval důležitost mentálního tréninku a tak k němu i přistupoval, takže spolupráce s ním byla opravdu naplňující. Až do jeho odjezdu do Londýna jsme pracovali vždy osobně. Mentální trénink na dálku se dá praktikovat až po té, co se psycholog se sportovcem dobře zná. Musí si důvěřovat, aby všechno probíhalo tak jak má. Když David odjížděl do Londýna, byli jsme domluveni, že budeme ve spojení přes skype. Nicméně u něj už nešlo o mentální trénink jako takový, ale spíš o konzultace a vyladění již naučeného. Chtěli jsme mít jistotu a nic nepodcenit. Po vytvoření vztahu se sportovcem může mentální trénink na dálku probíhat podobně jako při osobním kontaktu. Provádím ho ale jen v případech, kdy není jiná možnost.

Mnoho lidí si představí, že mentální trénink je něco jako hypnóza. Jak takový trénink vypadá?

S hypnózou to nemá nic společného. Je důležité si uvědomit, že stejně tak, jak trénujeme svoji techniku či taktiku, můžeme trénovat i svoji mysl. Je totiž tvárná. Naše myšlenky dramaticky ovlivňují sportovní výkon, ale i náš život jako takový.  Je jen na nás, jaké myšlenky si do hlavy „nalejeme“, respektive jakým myšlenkám budeme věnovat pozornost. Při úvodních konzultacích vytvářím s klienty tzv. psychický profil, podle kterého pak vypracuji individuální mentální trénink. To je v podstatě série konzultací, na kterých diskutujeme o různých psychických dovednostech a tématech (např. motivace, stanovení cílů, soustředění, kontrola emocí, komunikace, kontrola myšlenek…), učíme se různé techniky (např. vizualizace, relaxace, aktivace…) a zapojujeme je do tréninků a soutěží. Kromě toho probíhá i práce v terénu, kde sportovce monitoruji, a kde zkoušíme jednotlivé techniky v praxi.

Kolik tréninků je potřeba absolvovat? Musí se trénovat průběžně a opakovaně nebo stačí sportovce připravit jen před nějakou soutěží, turnajem?

Ideální je začít konzultace 1x týdně. Sportovci se učí nové techniky, které můžou sami používat a trénovat. Efektivní mentální trénink musí probíhat pravidelně – je to stejné jako u fyzického tréninku a je hlavně na sportovci samotném, kolik času a úsilí mu bude věnovat. Konzultace tedy většinou probíhají 1x týdně, ale mohou být i častější, pokud chce sportovec intenzivní práci a rychlé výsledky. Sportovec na sobě začne pociťovat změny už poměrně brzy – hlavně si začne uvědomovat, že myšlenky a emoce ovlivňují výkon. Příprava sportovce na soutěž či turnaj je pak většinou intenzivnější a těsně před událostí se již jen tzv. dolaďuje. To, co sportovec nemá natrénováno před událostí, nemá význam zapojovat do soutěže. Mohlo by to být totiž kontraproduktivní.

Naše čtenáře bude zajímat, které sportovce jste už připravovala. Působila jste v USA i v Mexiku. S kým jste tedy spolupracovala a jakou zajímavou osobnost jste potkala?

Budu vás muset zklamat, ale žádná jména nemohu bez svolení sportovců zveřejňovat. V USA jsem spolupracovala s několika týmy – nejzajímavější byl asi rugby tým mužů nebo tým roztleskávaček. Tady u nás už jsem také potkala spoustu dobrých sportovců, ale jak říkám, bez jejich svolení bohužel nemohu říct víc.

Mentální trénink není výsadou jen vrcholových sportovců, ale také v současné době ho využívají i běžní sportovci, ale i manažeři. K čemu pomáhá tento trénink v běžném životě?

Ano, máte pravdu, že mentální trénink je běžně zapojován do manažerské praxe. To je docela zajímavé, protože rozvoj tohoto odvětví je mnohem výraznější než rozvoj sportovní psychologie u nás a to přitom tento obor vychází právě ze sportovní psychologie! V běžném životě se dá využít k tomu, aby člověk žil spokojený a šťastný život. Každý člověk se v životě octne v těžkých chvílích. Mentální trénink učí člověka pozitivnímu myšlení a nalezení vnitřního klidu a zvyšuje tak psychickou odolnost každého jedince.

Je tam nějaká věková hranice, kdy trénink lze absolvovat? Myslím hlavně tu nižší, u dětí.

I s dětmi se dá mentální trénink na jednoduché úrovni provádět. Já osobně vidím spodní hranici kolem 11 let v závislosti na duševním vývoji dítěte. S mladšími dětmi se dá také pracovat, ale asi bych to nenazývala mentálním tréninkem jako takovým.

Pokud bych se někdo rozhodl, že bych chtěl něčeho dosáhnout třeba v životě a má nízké sebevědomí a nevěří si, myslíte, že byste mu dokázala pomoci?

To si nemyslím, o tom jsem naprosto přesvědčená. Nízká sebedůvěra je jedním z nejčastějších důvodů návštěvy. Sebedůvěra klientů jde s mentálním tréninkem hodně nahoru.

Kolikrát týdně nebo v jaké frekvenci pak trénink probíhá?

Vždy to záleží na možnostech klienta (časových i finančních), ale osobně doporučuji konzultace alespoň jednou týdně. Je ale důležité si uvědomit, že sportovci by se měli jednotlivým technikám a cvičením věnovat v průběhu týdne sami podle stanoveného plánu (ideálně 10-20 minut denně).

Vy jezdíte i na různé přednášky. Pokud by si vás pozval třeba majitel firmy, abyste jeho zaměstnancům takovou přednášku udělala, je to možné?

Zcela určitě je to možné. Uplatnění mentálního tréninku je opravdu široké a tak se na mě můžou obrátit lidé z jakékoliv oblasti, ve které je nutné podat výkon pod tlakem, nepochybovat o sobě a vědět, jak prodat to, na co člověk má.

Každý má v životě nějaký sen a cíl. Jakou metu máte vy, čeho byste chtěla v tomto oboru dosáhnout nebo koho připravit na nějaký sportovní výkon?

Před několika dny jsem o tom zrovna přemýšlela. Mým snem před návratem do České republiky bylo pracovat s českými sportovci a týmy, kteří hrají nejvyšší republikové, ale i mezinárodní soutěže. Tento sen se mi v současné době plní, takže je čas pro další metu J Ráda bych asi jednou byla zaměstnaná v nějakém sportovním klubu a pracovala intenzivně (na plný úvazek) s celým týmem – hokej, fotbal, volejbal nebo třeba basketbal. Finální metou je ale pozice mentální trenérky českých olympioniků či reprezentantů nejvyšších světových soutěží. To je mým největším snem, ale cesta k němu je asi ještě dlouhá, protože pracovní pozice mentálních trenérů u nás jsou k vidění zatím opravdu málo. Tenis je mojí srdcovou záležitostí, takže práce s hráči a hráčkami DavisCupu nebo FedCupu by byla určitě taky příjemná.

Čtenářská diskuze
Tags: ,