Josef Soumar: „Jízdárna má skvělou akustiku“

RYCHNOV N. K. – V rozhovoru se zvukařem Josefem Soumarem se naposledy ohlédneme za letošním ročníkem Poláčkova léta.

_DSC6959_DxO

Josef Soumar zvučí v podstatě celý svůj život.
Foto: Jiří Plíštil

Poláčkovo léto a divadlo vůbec není jenom o hercích, ale také o řadě „bezejmenných“ lidí, kteří jsou ale pro celkový úspěch každého divadelního kusu naprosto nezbytní. Nezastupitelnou roli má i zvukař. Ten z Poláčkova léta se jmenuje Josef Soumar a je rychnovskému divadelnímu festivalu věrný už skoro čtvrt století.

Za chvíli začne představení Cena za něžnost, které zvučíte. Jak jste se vlastně dostal na pozici zvukaře Poláčkova léta?
„Hodně přes čtyřicet let jsem zvučil v Národním divadle v Brně v souboru Mahenova divadla, takže mám s tímto oborem bohaté zkušenosti. Na první ročníky Poláčkova léta jsem se dostal zásluhou zakladatele festivalu Jana Tydlitáta, který navázal spolupráci právě s Národním divadlem v Brně. Doktor Tydlitát sice už Poláčkovo léto nedělá, ale má vynikající zastoupení v Kamilovi Dvorném, který se festivalu skutečně věnuje a snaží se ho stále vylepšovat.“

Po kolikáté jste tedy do Rychnova přijel?
„Po čtyřiadvacáté. Absolvoval jsem vlastně úplně všechny ročníky. Při tom prvním jsem sice jenom trochu pomáhal, ale v dalších letech už jsem dělal plnohodnotnou zvukařskou práci.“

Povídáme si před zámeckou jízdárnou, tedy před hlavním prostorem, kde se divadelní představení Poláčkova léta odehrávají. Je zvučení jízdárny náročnější, než když to samé děláte například v nějakém divadle?
„Určitě, protože v divadle mám veškerou techniku dostupnou přímo na místě, kdežto sem musíme všechno přivézt. Jinak rychnovská jízdárna má po opravě vynikající akustiku, s tím problém není.“

Jak jste se ke zvukařině dostal?
„V první řadě musím říct, že mám zvučení skutečně rád. Když jsem se vyučil, rozhodl jsem se dodělat si po večerech průmyslovou školu. Už v té době jsem se zaměřoval na elektroakustiku a akustiku interiérů. Potom jsem jezdil po světě s náchodskou módní přehlídkou, které jsem začal dělat zvukařinu. To bylo velice zajímavé, protože jsme jezdili po celé Evropě. V náchodském divadle jsem se také věnoval amatérským souborům, ve kterých vyrostla celá řada výborných herců, jako například Mirek Středa.“

A z Náchoda jste se pak přesunul do moravské metropole…
„Ano, ale ještě nesmím zapomenout na jednu důležitou kapitolu. Od roku 1969 do roku 1972 jsem spolupracoval s divadlem Apollo v Praze, kde jsem potkal například Karla Gotta nebo Jiřího Štaidla. Ten býval mým dobrým kamarádem, ale bohužel tragicky zahynul při dopravní nehodě. Získal jsem zde také zkušenosti se Státní bezpečností, která to tehdy všechno „řídila“. Celkově lze říci, že v Apollu jsem si odbyl svůj vstup do velkého divadla. V Brně jsem potom začal dělat nejenom v divadle, ale také v televizi, a to jak v přenosových vozech, tak i ve studiu.“

Jak už zaznělo, byl jste u začátku Poláčkova léta, ale stejně tak jste zvučil první díly celorepublikově známého pořadu Manéž Bolka Polívky…
„Je to skutečně tak. Pokud si dobře pamatuji, tak jsem zvučil prvních patnáct manéží. Pak jsme se tomuto programu bohužel nemohli věnovat dál, protože technická stránka věci začínala být stále složitější.“

Letošní ročník Poláčkova léta zahajoval právě Bolek Polívka v roli krále Leara. Máte na tohoto herce nějakou zajímavou vzpomínku? Jak se s ním spolupracovalo?
„S Bolkem se spolupracovalo dobře. Znám se s ním už dlouhou dobu, protože jsme dělali na celé řadě dalších projektů. Bolek je takový lidový člověk. Je sice velice populární, ale ke každému se snaží chovat co nejlépe. Na vzájemnou spolupráci vzpomínám jenom v dobrém. Když jsem se po té patnácté manéži loučil, napsal mi na program věnování. Pak jsme se ale ještě měli možnost potkávat na dalších zajímavých akcích.“

Vzpomněl byste ještě na nějakou další známou osobnost, se kterou se vám dobře spolupracovalo?
„Napadne mě Luboš Xaver Veselý, výborný speaker, se kterým jsem dělal několik divadelních pódiových talk show.“

Slyšel jsem, že velmi náročné je zvučení muzikálů. Máte s nimi nějaké zkušenosti?
„Shodou okolností mám to štěstí, že jsem muzikál ozvučený moderními mikroporty dělal jako první v republice. Bylo to v Brně roku 1986. Tehdy jsme dostali šest anglických audiomikrofonů. Měli jsme jich málo, tak si je interpreti museli různě prohazovat. Byla to skutečně velmi zajímavá práce a moc mě bavila.“

Už jste v důchodu. Jak dlouho chcete ještě pracovat?
„Už jsem sice tzv. prduch (pracující důchodce, pozn. redakce), ale stále pracuji pro Národní divadlo v Brně. Před osmi lety jsem navíc začal zvučit soukromě a s mým vlastním aparátem jsem přijel také do Rychnova nad Kněžnou. Uvidím, jak to bude vypadat, ale rád bych zvučil Poláčkovo léto i příští rok, kdy se bude slavit jubilejní pětadvacátý ročník. Přece jenom už je tahle práce pro mě dost náročná.“

Odkud vlastně pocházíte?
„Shodou okolností jsem z tohoto kraje, a to z Náchoda.“

A co vaše rodina? Mají vaši blízcí také něco společného s divadlem?
„Ano, mají. Manželka je vedoucí garderoby v Národním divadle v Brně a dcera je herečka.“

Čtenářská diskuze