ježkovy voči: Po sedmadvacáté

Řekne-li se tradiční, má se za to, že už to nějaký pátek trvá. Nevím od které číslovky se dá hovořit o tradici. Je-li to už potřetí, popáté nebo až od číslovky deset. V našem případě se jednalo už o dvacátý sedmý ročník akce, která první srpnový víkend přilákává do Deštného v Orlických horách tisícovky návštěvníků. Asi už tušíte, co je tématem dnešního sloupku. Deštenské svátky skla – Tavení skla dřevem. Jedinečná akce, která nemá obdoby v České republice a pravděpodobně nikde jinde. Prostě unikát!

Hedgehog

Foto: Jiří Plíštil

Když otcové zakladatelé před těmi dvaceti sedmi roky zkoušeli tavbu poprvé, jednalo se o experiment a sami nebyli asi zcela přesvědčeni, jestli bude fungovat.

Přitom bylo jasné, že sklářské pece v historických sklárnách Orlických hor nemohly být vytápěny jiným materiálem než právě dřevem. Předně proto, že jiné možné palivo zde nebylo a také proto, že okolní hluboké lesy ho skýtaly dostatek. Nakonec se ukázalo, že i v současnosti je možné dřevem roztopit sklářskou pec na oněch cca 1300 stupňů Celsia. A pak už byl jenom krok k tomu, začít v této peci tavit sklovinu a tu následně foukat a tvarovat pomocí sklářských píšťal a také umu a kumštu sklářských mistrů.

Není divu, že takováto akce přitáhne masy diváků. Předně proto, že je jediná. I letos mi někteří návštěvníci řekli: Slyšeli jsme o tom, byli jsme zvědaví, a tak jsme tady. A potom také proto, že pozorovat z bezprostřední blízkosti práci sklářů a jejich píšťal u sklářské pece je koncert pro oko. Od prvního nabrání skloviny až po tu závěrečnou fázi, kdy se hotový předmět oddělí od píšťaly, aby byl uložen do „tamprovny“ (chladicí pícky), kde má postupně vychladnout, tak, aby se hmota skla zbavila vnitřního pnutí, které v ní chlazením vzniká a přežila další roky. Taková výroba „dračího poháru“, repliky benátského skla z muránských pecí, je fascinující zážitek, při kterém auditorium ani nedýchá, aby snad nezpůsobilo nějakou závadu. A stejně tak při desítkách váziček, korbelů, skleniček, nástolců, zvonků či drobných plastik. Každý kus je originál, každý kus nese část umu sklářského mistra, který ho vyrobil, každý kus má svého „genia loci“, zakletého v nazelenalé sklovině lesního skla.

Celá tahle hra má potom vyvrcholení v nedělní dražbě, kdy si každý z návštěvníků může svůj vyhlédnutý předmět vydražit. Do dražby se často zapojí i děti, které svedou někdy svůj první dražební boj o sklářskou minci. Ty se razí ze zbytků skloviny v závěru tavby a nesou symbol deštenských taveb. Je napínavé sledovat souboj dvou dražitelů, kteří se zaťatostí přihazují na vyhlédnutý předmět, aby ho získali do svého vlastnictví. Připomíná to někdy onen slavný furiantský souboj v Stroupežnického Furiantech: Ten punč platím já!

I takovéto souboje jsou vítané. Oživují totiž celý průběh dražby, publikum se jimi baví a někdy i žasne, ale hlavně přinášejí potřebné finanční prostředky do pokladny pořadatelů, speciálně Muzea řemesel, turistiky a zimních sportů v Deštném v O. h.. Právě ono a zapálení lidé kolem něj jsou hlavními tahouny a organizátory celé akce, která trvá prakticky celý týden, protože přípravy musí začít včas, ne až v pátek ráno. A po skončení zase všechno sbalit, uklidit, uložit, pro použití napřesrok.

Už jsem se zmínil o sólokapru každého ročníku, kterým je onen „dračí pohár“. Bohužel se někdy stane, že tento křehký kus mající místo nožky figurku dráčka, právě ono chlazení bez úhony nepřežije. Stalo se tak i letos. Díky umu jednoho z účastníků, našeho kamaráda dráteníka, se pohár ale podařilo sesadit a zkomletovat. I v takovémto stavu byl vydražen za částku několika tisíc korun. Majitel jedné farmy v Orlických horách, známé svými kvalitními mléčnými i masnými výrobky, který měl také stánek na této akci, ho po vydražení věnoval jako cenu do sklářské tomboly. Překvapené publikum tohle skvělé gesto odměnilo potleskem. Jeho důvod k tomuto kroku byl prostý. Část výtěžku dražby byla věnována na podporu jednoho domácího hospicu a on považuje za potřebné, alepoň takovýmto krokem, jeho důležitou a bohulibou činnost podpořit. Skvělé, že? Tak ještě jednou, díky!

Letošní sklářský svátek v Deštném byl opravdu horký. Pec žhnula a slunce pálilo. Někdy bylo v okolí pece až 70 stupňů. Mistři skláři jsou na takové teploty ze svých sklářských provozů zvyklí. A my ostatní také v horku přežijeme. Zvláště když můžeme být účastni takové jedinečné akce.

Takže léto a také organizátoři deštenského Tavení skla dřevem, budiž pochváleno! Sejdeme se zase příští rok ve stejnou dobu!

Čtenářská diskuze