ježkovy voči: Nenechme se ošálit

V sobotu večer jsem se díval na televizi. Co ostatně také dělat v době koronavirové krize. A tak jsem znovu viděl vyjímečný film režiséra Krejčíka Vyšší princip. Jistě si vzpomínáte. Mladičká Jana Brejchová, stejně mladý Ivan Mistrik, Marie Vášová jako jeho matka a profesor klasické filologie na hradeckém gymnáziu – jedna z nejlepších rolí velkého českého herce Františka Smolíka. Jeho věta, že z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem, vešla do historie české kinematografie.

Hedgehog

Foto: Jiří Plíštil

V neděli jsem si pohledem do kalendáře uvědomil, že je 15. března. Svátek měla Ida, což bylo kdysi jméno náchodské běloveské kyselky. Kdeže ty loňské sněhy jsou. Pro mne je toto datum spjaté s jiným, pro český národ tragickým výročím. 15. března 1939 obsadily naší mladou republiku, tehdy již okleštěnou o pás Sudet, vojska německého wehrmachtu. Začala smutná éra Protektorátu Čechy a Morava, období, ve kterém tisíce českých vlastenců položilo svoje životy v boji proti okupantům. Tenhle národ se s okupací fašistů nikdy nesmířil. Bojoval s nimi na všech frontách. Atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha byl zcela mimořádnou akcí domácího i zahraničního odboje, nemající v tehdejší okupované Evropě obdoby. Bohužel také akcí velmi draze zaplacenou. To všechno, a mnohé jiné, bychom si měli o tomto datu připomínat. V současnosti jistý koronavirus tohle všechno bohužel přehlušuje.

Nevím jak vy, ale já jistou dobu, ne až tak úplně krátkou, pozoruji určitý znepokojivý jev. Jedná se o jakési relativizování až překrucování československé historie, zvláště té, spjaté právě s obdobím protektorátu. Češi jsou líčeni jako národ svrabů, který vlastně nikdy nebojoval, národ udavačů, schopných napráskat své nejbližší sousedy, národ dělníků, ochotných opracovat pro Velkoněmeckou říši za mrzký úplatek výhod.

Prostě národ kolaborantů, ochotných téměř líbat ruku tyrana, jen když se bude mít dobře. Tohoto ideového tažení jsou bohužel účastni jak jistí pisálkové bulvárních listů, tak i lidé, rekrutující se z akademické obce, skrývající se pod označením historikové a badatelé. Ostatně, proč by ne, když poslankyně českého parlamentu, mometálně zmocněnkyně vlády pro lidská práva, je schopná prohlásit, že za protektorátu se toho v Čechách až tak moc nedělo. A když se na ní provalí, že spolupracovala s bolševickým katem Urválkem, tak na autora sdělení podá žalobu. Tomu Židé říkají chucpe. A i to je příliš slušné slovo.

Dokladem mých tvrzení je ostatně i nedávná kauza Lidice, v níž matka jedné z přeživších byla označena za udavačku, která udala, a tím poslala do plynu, spoluobčanku židovského původu. Bylo zajímavé sledovat, jaká vlna „solidarity“ se vzedmula, když ministr kultury odvolal šéfku lidického památníku. Dámu, která byla schopna říci, že jedna z lidických žen „vylétla komínem“. Reportáže v televizi, rozhovory v rozhlase, interviev v tisku, vše na podporu této „vědecké pracovnice“.

Je zvláštní, jak právě veřejnoprávní media, se na oné kampani zkreslování historie podílejí. Asi před týdnem jsem sledoval v televizi s úžasem reportáž o tom, jak Karel IV. zosnoval a podpořil pogrom proti židům v Norimberku, aby získal jejich majetek. A od této bohužel historické skutečnosti už vedl „oslí můstek“ autorů reportáže k tomu, že i Adolfa Hitlera v jeho norimberských zákonech tento Otec vlasti inspiroval. Takže vladař, který v anketě Největší Čech zaujal první místo, je podle nich vlastně strůjcem holokaustu.

Naskýtá se otázka: V jakém žoldu tito lidé pracují? Lze si to domyslet. Ale ještě více znepokojující je skutečnost, že oficiálně jsou placeni z peněz daňových poplatníků, na pracovištích různých výzkumných ústavů či akademie věd, nebo z poplatků, které platíme veřejnoprávním mediím.
Už bible hovoří o vlcích, kteří jsou ukryti v rouše beránčím, před kterými je nutné mít se na pozoru. Nedejme se ošálit. Střezme svou národní identitu, svou historii, své dějiny před různými falzifikátory. Nebo se jednoho dne naše děti budou ve školách učit, že Češi, to byl jen takový národ zbabělců bez vlastní historie a vlastních dějin.

A jména jako Palacký, Jirásek, Třebízký a další budou dávno zapomenuta!

Čtenářská diskuze