ježkovy voči: Kdo v zlaté struny zahrát zná

Vzpomínám si, že za „totáče“ se tam říkalo U Matěje. Byl tam pionýrský tábor a ruina kostela, ve kterém pionýři hráli fotbal. Mřížky oddělující presbytář od kostelní lodi jim sloužily jako branka. Nehrající devastovali torzo varhan na bývalém kůru. Pak si tam rychnovské Kovodružstvo postavilo velkou rekreační chatu. Možná jako trest Boží za devastaci kostela jim při jedné vichřici vítr sebral celou střechu. Ležela kompletní včetně krovů hlavou dolů vedle objektu.

Hedgehog

Foto: Jiří Plíštil

Po sametu se najednou zjistilo, že žádný Matěj, ale Matouš. Tomuto evangelistovi byl zasvěcen kostel, který na vršku nad Jedlovou jako dřevěný zbudovali už před rokem 1636. Stávající stavba je z roku 1730 a o její vznik se zasloužili karmelitáni. V roce 1833 kostel vyhořel, byl ale znovu opraven a v období 1. republiky dostal novou střechu. Pro místní německé obyvatelstvo to byl chrám Páně. Po válce odsun, kostel chátral a nakonec vandalismus (viz pionýři shora) téměř dokonal dílo zkázy. Díky změně poměrů a místním nadšencům se však kostel dočkal nové střechy, oprav věže, osazení oken. Chata se změnila v diecézní středisko mládeže a kostel začal znovu ožívat. I když jako zdevastovaný chrám, jako memento bývalých poměrů, kdy chrám ani víra se nejen tzv. nenosily, ale naopak byly hrubě potlačovány. V téhle podobě ho známe dosud, kostel sv. Matouše na kopci nad Jedlovou – místní částí Deštného v Orlických horách.

I takovýhle prostor se může stát kulturním stánkem. Zasloužil se o to hudební skladatel, opočenský rodák, pražský obyvatel a deštenský chalupář Luboš Sluka, resp. jeho Musica Humana. Spolu s obcí i zdejší farností jsou každoročně v měsíci srpnu pořadateli benefičního koncertu, jehož výtěžek je věnován právě na obnovu tohoto duchovního místa. Letos to bylo už po šesté.

Ten letošní koncert byl trochu jiný než ty minulé, byl totiž programově celý věnován Mistru Slukovi. Důvod je jednoduchý. Skladatel se totiž 13. září dožívá skvělých devadesáti let v plné tvůrčí síle svého hudebního talentu, který obohatil českou hudbu 20. století desítkami hudebních děl. Jejich výčet by byl natolik dlouhý, že by zaplnil celou stránku těchto novin. V podání mladých umělců jsme tak slyšeli dvoje Canti pro trubku a varhany (skvělý Pavel Herzog na trubku), stejně tak jako skladby pro housle, violu a klavír či varhany v podání Anny Kostkové, Kamily Puteany a Petra Hostinského. Části Kladských písní se výborně zhostil člen Národního divadla Jakub Hrubý, častý interpret Mistrových písňových skladeb. Meditaci na téma a putování F. V. Heka (dobrušského F. L. Věka), umělec napsal pro dobrušský hudební festival, který mu udělil zvláštní cenu festivalu. Závěrečná Suita na paměť Jaroslava Ježka, jedna z nejhranějších Slukových skladeb, nás potom přenesla do Ježkova tmavomodrého světa a připomněla doby Osvobozeného divadla a jeho protagonistů W+V.

Když jsem odcházel z provizorní koncertní síně, ještě plný dojmů z krásné a radostné muziky, míjel jsem na zdevastovaném hřbitově hrob zdejšího básníka Hieronyma Eustacha Brinkeho. Tento zvláštní písmák, kronikář a také první starosta Jedlové prožil v tomto koutě skoro celé devatenácté století. Zanechal po sobě kroniku, psanou více než šedesát let, a stovky básní, z nichž Weberlied (Tkalcovská) se stala jakousi hymnou téhle části Orlických hor.

Matouš znamená v hebrejštině „dar Boží“. Je zvláštní shodou náhod či cestou osudu skutečnost, že muž obdarovaný takovým darem – mimořádným hudebním nadáním – Luboš Sluka, zachraňuje právě tenhle objekt. Mohl si přece vybrat úplně jiný. Traduje se, že evangelistu Matoušovi, když prý své evangelium diktoval v daleké Etiopii, pomáhal s jeho prací anděl. Alespoň tak je to zobrazeno na slavném Caravaggiově obraze. Jistě i Luboši Slukovi při komponování jeho hudebních děl nahlíží přes rameno múza či anděl a vede jeho ruku hudební osnovou, do níž vepisuje noty svých nových skladeb. Přejme si, abychom se ještě dlouho mohli radovat z tónů, které nám přináší.

Hodně zdraví a tvůrčí invence, vážený Mistře!

Čtenářská diskuze