ježkovy voči: Kdo stvořil Gretu?

Psal se rok 1956. Francouzský režisér Roger Vadim natočil film A Bůh… stvořil ženu. Do hlavní role femme fatale v kulisách města Saint Tropez obsadil svojí tehdejší partnerku a pozdější ženu, neznámou Brigitte Bardot. Tímhle filmem proslavil nejen ono město na francouzské Riviéře, ale nastartoval hvězdnou kariéru francouzské filmové superstar. Film vydělal přes dvě miliardy franků a z BB se stal sexuální symbol šedesátých let.

Hedgehog

Foto: Jiří Plíštil

Bylo léto loňského roku, 20. srpen 2018. Před švédský parlamentem se posadila neznámá švédská dívka, tehdy patnáctiletá Greta Thunbergová, která se rozhodla, že nebude chodit do školy, dokud politici nezačnou něco dělat pro záchranu naší planety. Jako náhodou šel kolem jistý Ingmar Rentzhog, zakladatel platformy Už nemáme čas. Její protest ho prý zaujal a pověsil snímek Grety na Facebook. A už večer první noviny přinesly její příběh. Tím nastartoval příběh malé Grety jako spasitelky světa a zachránkyně před klimatickou pohromou. Skutečnost byla ovšem trochu jiná.

Rentzhog se znal s Gretinou matkou, operní pěvkyní Malenou Ernmanovu, už asi o čtyři měsíce dříve. Ta napsala knihu o klimatickém tématu, která „čirou náhodou“ vyšla čtyři dny poté, co si školačka sedla před parlament a měla za úkol dělat knize PR. O protestu Grety věděl týden dopředu. Informoval ho o něm druhý Gretin „stvořitel“, aktivista Bo Thoren, který sháněl nové tváře do klimatické kampaně. Tihle dva Gretu tzv. „udělali“. Nešlo ani tak o záchranu planety, jako o možný „ekologický byznys“ velkých rozměrů. Jeho cílem je totiž vnutit evropským i světovým politikům ideu klimatické nouze. Prosadit změnu legislativy a následně transformaci „aktivistického kapitalismu v zelený korporativismus“, jak napsal týdeník Standpoint. Ve hře je i švédský think-thank Globální výzva založený bývalou švédskou „ministryní pro budoucnost“ Perssonovou, takto dědičkou průmyslového impéria, vlivnou odborářkou a víceguvernérkou centrální banky. Ta a lidé kolem ní cítí možnost velkých zisků a celý klimatický průmysl s nimi. Sen o daňových miliardách, které budou vytahány z kapes daňových poplatníků a použity na klimaticky „čisté“ investice, není totiž až tak nereálný. A malá Greta je vývěsním štítem tohoto „snu“.

A ještě jednomu cíli celá kampaň slouží. Krajně levicové kruhy by se jejím prostřednictvím rády vypořádaly se stávajícím demokratickým systémem a tržním hospodářstvím. A výkřiky typu, že by se mělo zakázat lidem vlastnit osobní automobily, jak zaznělo nedávno z výboru britského parlamentu, jsou už jen důkazem toho, kam celá věc může dojít.

Že globální rozvrat klimatu existuje je fakt zcela nesporný. Hlásaná idea o tom, že za tento rozvrat může výhradně lidská činnost, však jistě pravdivá není. Na něm se totiž podílí celá řada dalších faktorů. Ale to by bylo na vědeckou studii. Proto také někteří kritici používají slovo „gretenismus“ jako nový termín pro kampaň, která dosáhla už globálních rozměrů. Ostatně výlet Grety na jachtě do New Yorku a její přivítání sedmnácti plachetnicemi ukazuje, kam svět, resp. OSN, ve svém uvažování došel. A Greta se svým úsměvem Mony Lisy se dál milostivě setkává s mocnými tohoto světa. Co jim tak asi při těch setkáních říká? Že by měli vysednout ze svých limuzín a chodit pěšky, aby nezanechávali uhlíkovou stopu?

V anketě jednoho českého magazínu odpovídá Nora Fridrichová, známá moderátorka pořadu 168 hodin, vysílaného v exponovaném nedělním čase veřejnoprávní Českou televizí. Na otázku Fandíte ekologické aktivistce Gretě Thunbergové? odpovídá: „ANO. Hlavně kvůli tomu, kolik českých tmářů rozpálila doběla. Už jen čekám, kdy se u nás rozjede debata, že Země je nakonec placatá“ Přiznám se, že takhle „inteligentní“ odpověď jsem opravdu nečekal. Ale za to mi potvrdila platnost korejského přísloví, které mi vyšlo v tajence: „Prázdný vozík drnčí hlasitěji“.

Špičkový český neurochirurg Vladimír Beneš na stejnou otázku odpověděl: „NE. Psychicky nemocné děti vzbuzují spíše lítost.“

Pod tenhle názor jsem ochoten se podepsat.

Čtenářská diskuze