ježkovy voči: Dopis z tábora

Dostali jsme dopis:

AHOJ BABI A DĚDO. SNAD TO PO MĚ PŘEČTETE. DNES JSEM DĚLAL 100 DŘEPŮ, 50 KLIKŮ, 50 SEDLEHŮ A UŽ CHCI DOMŮ. STEJSKÁ SE MI. NEJDE TO TU S NIMA VYDRŽET. POSÍLÁM PUSU. TY KLIKY JSOU HROZNÝ.

MÁRA

Hedgehog

Foto: Jiří Plíštil

Pisatelem tohoto sdělení byl náš vnuk Marek, který byl spolu se svým bráchou Milanem na letním táboře. Dopis byl psán tiskacím písmem, jakoby jednou větou bez mezer, takže trochu vypadal jako zašifrované sdělení. Šifru jsme nakonec rozluštili.

Nevím jak vy, ale já jsem na žádném pionýrském táboře (jiné tenkrát nebyly), nebyl. Vlastně jednou ano. To už mi bylo skoro patnáct, bylo to v Nižboru na břehu Berounky a mě tam udělali sportovním vedoucím. Jak k tomuhle nápadu došlo, opravdu nevím. Při mém celoživotním, ne právě vřelém vztahu k aktivnímu sportu? Vzpomínám si, že jsme tehdá byli v místní sklárně (dodnes mám odtamtud takovou malou konvičku), na výletě v

Koněpruských jeskyních a vůbec, bylo to fajn. Jakým řízením jsem se tam dostal, to už si opravdu nevzpomínám. A ještě jedna vzpomínka, už hodně vybledlá, se k tomu pobytu váže. Na jistou mladou slečnu, do které jsem se tam tenkrát, asi prvně, zamiloval. Taková ta pubertální láska co po čase uhyne.

Moji vnuci, Marek a Milan, byli tohle léto na táboře ryze sportovním. Jak vidno, moc se tam s nimi nepárali, za každý přestupek, třeba za nepořádek ve stanu, následovalo kárné opatření. A žádný mobil, žádný tablet, žádný počítač. Styk s rodiči pouze písemnou formou. Tak jsme jim alespoň psali pohledy, aby viděli, že na ně myslíme. Přesto měl Marek pocit, že „to tu s nima nejde vydržet“. Ale vydržel. A to je nakonec to nejpodstatnější.

Prázdnin už je opravdu nakrátku a blízko, blizoučko není Štědrý den, ale nový školní rok. Náš nejstarší vnuk nastupuje na vysokou školu, ten o něco mladší se už třetí rok bude učit uměleckým kovářem, jediná vnučka se už brzo bude rozmýšlet kam po škole a ti dna nejmladší? Budou zápasit s úskalími učiva ve zcela přestavěné budově školy Trivium plus v Dobřanech. Krásné, moderní škole, kterou se obci Dobřany a vedení školy podařilo téměř zázrakem realizovat.

Tak aby žádný z nich neměl pocit, že „to tu s nima nelze vydržet.“

Čtenářská diskuze