ježkovy voči: Chemnitz – hra s ohněm

Tohle město se jmenovalo Chemnitz odjakživa. V roce 1953 se však soudruhům v tehdejší NDR (bývalé sovětské zóně) zdálo, že je nutné se nějak zavděčit svým sovětským „partajgenose“, a tak přejmenovali tohle hornolužické město podle „otce světového proletariátu“ Karla Marxe na Karl-Marx-Stadt. Sedmimetrová busta tohoto autora Kapitálu ostatně hyzdí střed města doposud. Od roku 1990 se město jmenuje opět Chemnitz. S chemií jeho název nemá nic společného.

Hedgehog

Foto: Jiří Plíštil

V posledních cca třech týdnech se Chemnitz dostal na titulní stránky německých i evropských listů a do středu pozornosti médií. V noci na 26. srpen byl při nějaké rozmíšce na ulici ubodán Daniel Hillig. Další dva muži byli zraněni. Pachateli byli muži tmavé pleti, imigranti, kteří přišli do Německa s imigrantskou vlnou vyvolanou prohlášením kancléřky Merkelové Wir schaffen das! – My to zvládneme!

Že to nezvládají, vidíme všichni už dávno. Vidí to každý, kdo není zaslepen idejí multikulturalismu, kdo nepodléhá politické „korektnosti“ médií a mainstreamových politiků. Co je korektního na tom lhát vlastním lidem, vyrábět mediální dezinformace a nálepkovat lidi s odlišnými názory jako ultrapravičáky, nebo dokonce neofašisty, jsem jaksi nepochopil. V těchto intencích se s vraždou mladého muže objevily zprávy, jak skupiny lidí začaly ve městě organizovat hony na cizince. Došlo k demonstracím. Znepokojení občané města dávali najevo své rozhořčení, strach o budoucnost svou a svých dětí. Že se na tyto pokojné akce „nalepily“ skupinky, které chtěly vyprovokovat střet, je pravda. Že nejvíce provokací bylo z řad ultralevicových bojůvek, které provokovaly pokojné demonstranty, je pravda také. V médiích začala kolovat videa, dokumentující pravicovou nenávist vůči cizincům. Kancléřka Merkelová, stejně jako její nohsledi místo aby přijela do Chemnitz kondolovat pozůstalým, odsoudila demonstrace. Saské město se málem stalo centrem nacionalismu, šovinismu a ultrapravicového neonacismu v zemi.

Minulý týden se karta poněkud obrátila. Spolkový úřad pro ochranu ústavy – kontrarozvědka – ústy svého šéfa prohlásil, že důkazy o „honech“ nebo „štvanicích“ na imigranty chybějí, nelze vyloučit, že video bylo zmanipulováno.

Samozřejmě, že tento disharmonický tón vyvolal v řadách politiků vlnu rozhořčení. Co si to ta rozvědka dovoluje?

Německo, část jeho politických elit a velká část mainstreamových médií, hraje prakticky již od doby velké vlny imigrantů v roce 2015 jakousi podivnou hru. Nejen s vlastními občany, ale prakticky s celou Evropou.

Zaslepenost některých politiků v čele s kancléřkou, jejich neschopnost přiznat vlastní omyl, naprostá impotence v řešení nahromaděných problémů už začíná nabývat patologických rysů, hraničících s chorobou. Německá společnost je rozdělena, odpůrci tohoto stavu se bojí vyjádřit svůj názor. Německo si , dle mého soudu, zahrává s ohněm.

Tento stav je živnou půdou pro skutečně extremistické skupiny ve společnosti, volající po vládě silné ruky a nastolení pořádku. Zatvrzelý postoj oficiálních míst tomu jen nahrává.

Díval jsem se o víkendu v televizi na první díl minisérie o slavném fyzikovi – Einstein. Ta situace na konci Výmarské republiky v Německu 30. let má některé shodné rysy s dneškem. Když ne ničím jiným, tak živnýmpodhoubím pro ultrapravicovou, ale i ultralevicovou scénu, která z neřešených problémů těží svůj politický program. V třicátých letech tahle éra skončila fatálním požárem Říšského sněmu. Stávající hry s ohněm by si z německé historie měly vzít ponaučení.

Bez sebereflexe vládnoucích špiček však změna není možná! Při pohledu do zrcadla je nutné si uvědomit, že královna už dávno není ta nejkrásnější.

Čtenářská diskuze