„Jeli jsme pro medaili a zároveň jsme chtěli přepsat historii“

Než se zastavil sportovní život skoro na celém světě, kde se potýkají s koronavirem, stihli odehrát své mistrovství světa mladí softballisté do osmnácti let. Česká reprezentace si z mistrovství přivezla bronzové medaile!

 

KOSTELEC N. O. – V kádru české reprezentace na mistrovství světa v Palmerston North na Novém Zélandu byli také dva hráči, kteří se softballem začínali v týmu kosteleckých Klackařů – VOJTĚCH LÁSKA a JAN VORÁČEK. „To se nedá ani popsat,“ shodli se oba, když si připomněli své pocity po zisku bronzu po jejich návratu z Nového Zélandu.

Vojtěch Láska, Martin Zakouřil ml., skaut národního týmu, a Jan Voráček (zleva).

Vojtěch Láska, Martin Zakouřil ml., skaut národního týmu, a Jan Voráček (zleva).

Na mistrovství světa U18 jste dosáhli velkého úspěchu, když jste získali bronzové medaile. Už jste stačili vstřebat, co jste dokázali?

Jan Voráček: Chvíli to trvalo. Sami si to uvědomujeme, ale určitě se nám ještě vrátí pocit štěstí v sezoně, až se setkáme s klukama v klubu.

Vojtěch Láska: Pomalu nám to všem dochází. Nejvíce mi to dochází teď, když o tom mluvíme a na to všechno vzpomínám.

 

Jaké byly bezprostřední dojmy a pocity po utkání o 3. místo, v němž jste porazili Argentinu?

J.V.: V tu chvíli jsem to vůbec nechápal. Zůstalo ve mně napětí ze zápasu. Navíc mě hned poslali na antidopingovou kontrolu, takže z nervozity jsem se dostal až pozdější dobu po zápase.

V.L.: To se nedá ani popsat, bylo to něco neuvěřitelného.

 

Zkuste nám vysvětlit rozdíl mezi softballem a baseballem?

J.V.: Baseball se hraje na větším hřišti s menším míčkem, nadhazovači hází jiným pohybem, softball je rychlejší.

V.L.: Je to hodně podobný sport, jak už říkal Honza. Softball se hraje na menším hřišti s jiným míčkem a jinou pálkou. V baseballe se nadhazuje vrchem a v softballe spodem, to je asi ten rozdíl mezi těmito sporty.

DSC_0336

Postup na mistrovství světa jste si vybojovali v kvalifikačním turnaji v Izraeli. Které soupeře jste nechali za sebou?

J.V.: V Izraeli jsme porazili Dánsko, které se s námi kvalifikovalo z druhého místa, Velkou Británii a Izrael.

V.L.:  Všechny tři soupeře, které Honza jmenoval jsme nechali za sebou.

Jan Voráček dobíhá na domácí metu po homerunu (odpalu až za plot).

Jan Voráček dobíhá na domácí metu po homerunu (odpalu až za plot).

Pojďme si postupně projít celý šampionát a přípravu na něj… Kdy jste s ní začali a poté měli jistotu nominace? Nebo bylo jasné, že všichni z úspěšné kvalifikace mají nominaci jistou?

J.V.: Celý reprezentační cyklus začal na podzim 2019 a nominace byla určena asi půl roku před šampionátem, ale jisté není nikdy nic.

 

Kolik jste odehráli přípravných turnajů nebo zápasů?

J.V.: Na jaře 2019 odletěli někteří z nás do Japonska na čtrnáctidenní soustředění, kromě Izraele jsme pak byli ještě na Panamerických hrách v Guatemale.

V.L.: Odehráli jsme jich šest.

 

Jan Voráček.

Jan Voráček.

Jak jste se těšili na Nový Zéland?

J.V.: Těšil jsem se hodně, byl to plánovaný vrchol naší přípravy. V.L.: Také jsem se tam těšil moc.

 

Odlétali jste tam s předstihem asi deseti dní před začátkem mistrovství světa 12. února. Jaká byla cesta a pozorovali jste již problémy se šířením koronaviru?

J.V.: O koronaroviru se už nějakou dobu mluvilo, takže jsme měli respirátory, desinfekční gely a snažili jsme si co nejpravidelněji mýt ruce atd. Cesta byla dlouhá, ale celkem pohodlná.

V.L.: Já jsem žádná velká opatření nezpozoroval.

 

Jan Voráček.

Jan Voráček.

 

Před samotným MS jste odehráli přípravné zápasy s místními kluby. S jakými výsledky?

J.V.: Už si to moc nepamatuji, ale myslím, že jsme kromě tří, všechny ostatní zápasy vyhráli.

V.L.: Kromě jednoho zápasu jsme všechny vyhráli. Teda si myslím. (směje se)

 

Na šampionát jste jeli s konkrétním cílem? J.V.: Mým cílem bylo rozbrečet taťku. (směje se) Což se nakonec povedlo. Jinak jsme samozřejmě všichni měli namířeno na medaili.

V.L.: Ano. Jeli jsme tam s tím, že chceme medaili a zároveň chceme přepsat historii.

 

Říkali vám trenéři, jakou představu o umístění mají oni?

J.V.: Trenéři si také jednoznačně letěli pro medaili.

V.L.: Ano, svoji představu nám řekli. (usmívá se)

 

Honzo, ty už máš medaili z ME U16 před třemi roky v Praze. Takže pro tebe to nebyl první start za reprezentaci. V kolika letech jsi dres oblékl poprvé?

J.V.: Reprezentační dres jsem měl na sobě poprvé na mistrovství Evropy v roce 2017.

 

Takže se dá říci, že jsi zkušený harcovník, ale přece jenom mistrovství světa je asi jiný level…

J.V.: Je to velký rozdíl. Na evropské úrovni je Česká republika dlouhodobě nejlepším týmem, ale ve světě jsme si nikdy nesáhli výš než na 6. místo. Takže jsme do toho dávali všechno i po evropské kvalifikaci.

 

Vojtěch Láska.

Vojtěch Láska.

 

Jaké podmínky vás na Novém Zélandu čekaly? Myslím prostředí, ubytování a město…

J.V.: Ubytování bylo příjemné, lidé milí, takže jsme byli spokojení.

V.L.: Podmínky byly v pohodě, ubytování dobrý a města byla nádherná, asi jako celý Nový Zéland.

 

Panovala před samotným mistrovstvím světa u vás nervozita nebo jste se těšili, až začne?

J.V.: Byli jsme natěšení, ale bez nervozity by to samozřejmě nešlo.

V.L.: Všichni jsme se hrozně těšili, až začne, ale zároveň samozřejmě malá nervozita panovala.

 

Kdo byl favoritem na prvenství?

J.V.: Minulými mistry světa byli Australani, ale je obecně známo, že Japonci jim šlapou na paty, takže asi tyto dva týmy.

V.L.: Jo, přesně. Japonsko bylo velkým favoritem.

 

Hned v úvodu vás čekali právě mistři světa z Austrálie. Věřili jste si na ně? V utkání jste dvakrát vedli…

J.V.: Věřili jsme si dost. Bohužel, přišlo pár chyb, a nakonec to nedopadlo, ale ostatním týmům jsme předvedli, co umíme. To bylo pro další vývoj turnaje dost důležité.

V.L.: V utkání jsme sice dvakrát vedli… Věřili jsme si na ně hodně, hlavně po první směně, kdy jsme poznali, že na ně máme.

 

V druhém utkání jste jasně porazili Jihoafrickou republiku. Byl to jednoznačný zápas?

J.V.: Žádný zápas není jednoznačný a každá výhra se počítá.

V.L.: To se nedá takhle říci. Do každého zápasu musíte jít naplno, a jestli to byl jednoznačný zápas, se pozná až na konci.

 

Následovala výhra nad Kanadou, kterou česká reprezentace neporazila devatenáct let…

J.V.: To nás dost nakoplo a zároveň nám výrazně pomohlo k super roundu.

 

Vyrovnaný zápas s Argentinou musel rozhodnout tiebreak, v němž měli více štěstí Argentinci a vy jste tak museli vyhrát poslední utkání skupiny se Singapurem, abyste postoupili do super round skupiny o medaile. Byli jste hodně nervózní před posledním utkáním, nebo jste si věřili?

J.V.: Po zápase s Argentinou jsme prohru hodili za hlavu a na Singapur jsme byli zase dostatečně nastartování.

V.L.: Věřili jsme si hodně.

 

V super round skupině jste porazili Nový Zéland, Guatemalu a prohráli s Japonskem 1:8. Popište nám utkání z vašeho pohledu…

J.V.: Zápas s Novým Zélandem byl krásnej. Hráli jsme před plnými tribunami, takže atmosféra byla parádní. V zápas s Guatemalou se mi dařilo, takže to bylo také super. S Japonskem už o nic nešlo, a i když jsme prohráli, užili jsme si to naplno.

V.L.: S Japonskem to bylo méně důležité utkání, takže jsme si šli zahrát dobrý softball, ale to že nám zápas nevyšel, nás zase tolik nemrzelo… My jsme se potřebovali soustředit na utkání s Argentinou.

 

V posledním utkání jste narazili na Argentinu, s kterou jste prohráli v základní skupině. V tomto případě šlo o bronzové medaile. Jak těžký zápas na psychiku to pro vás byl?

J.V.: Na psychiku to bylo hodně náročné, ale byli jsme na to připravováni celý cyklus, takže jsem rád, že jsme otočili přípravu v náš prospěch a dokázali zvítězit.

V.L.: Pro mě to zase tak těžké na psychiku nebylo, já jsem věděl, že jsme lepší a že zápas vyhrajeme. Týmu jsem věřil, že to zvládne a ono se to povedlo.

 

Vojtěch Láska.

Vojtěch Láska.

Vyhráli jste a domů se vraceli s bronzovými medailemi. Jaké byly oslavy?

J.V.: Oslavy nebyly nijak velké, jednu jsme zvládli hned ve vítězný den a pak následovalo krásné přivítání na letišti v Praze.

V.L.: Já myslím, že byly velké, ale v poklidu. Nejlepší stejně bylo, když jsme přiletěli k nám domů do Česka, jak nás všichni na letišti přivítali. To bylo asi to nejlepší.

 

Kdo byl hlavním tahounem úspěšného týmu?

J.V.: Hlavním tahounem byl určitě Osa (nadhazovač Jakub Osička).

V.L.: Myslím si, že ten tým neměl jenom jedno skvělého člověka a bylo tam víc kluků, kteří předvedli úžasný výkon, ale tím hlavním byl, jak už řekl Honza, asi náš nadhazovač Jakub Osička.

 

Jak jste si šampionát užili vy sami? J.V.: Já jsem si turnaj užil moc. Skvělá zkušenost jak po softballové stránce, tak i život mimo softball. V.L.: Užili jsme si ho úplně neskutečně. Byli jsme super tým, a když je super parta kluků, tak je to všechno super.

 

DSC_0312

 

Můžete prozradit nějakou perličku z pobytu na Novém Zélandu?

J.V.: K úspěchu nám pomohl i rázný dohled na úklid pokojů od Vojty. Díky němu jsem si zapomněl dres na pokoji jen jednou. (směje se)

V.L.: Radši ne, všechno zůstává v týmu. (směje se)

 

Oba jste odchovanci kosteleckých Klackařů. V současné době při trvání nouzového stavu to nejde, ale plánujete někdy později ukázat medaile třeba v kosteleckých školách?

J.V.: V případě zájmu se rádi pochlubíme.

V.L.: Je pravda, že jsme nad tím nepřemýšleli.

 

Jak jste se vlastně k softballu dostali, přece jenom to není tak rozšířený sport u nás. Zkoušeli jste i jiné sporty?

J.V.: V Kostelci je soft docela známým sportem, zkusil jsem to a zatím mě to baví. Nikdy jsem neměl potřebu zkoušet jiný sport.

V.L.: Ano, když jsem byl ve školce, zkusil jsem fotbal, ale ten mě vůbec nebavil, proto jsem s ním po týdnu skončil. Ve školce jsme měli nábor na softball a mně se ten sport líbil, tak jsem ho zkusil a už ho hraju 14 let.

 

Přivítání na letišti - Jan Voráček a Vojtěch Láska (zleva).

Přivítání na letišti – Jan Voráček a Vojtěch Láska (zleva).

 

Teď oba nastupujete za Hrochy Havlíčkův Brod, jak dlouho už tam působíte?

V.L.: Teď to bude asi pátou sezonu, ale přesně to nevím.

J.V.: Já to vím, V Brodě hrajeme s Vojtou už 6 let. (směje se)

 

Byl kromě vás ještě nějaký hráč z Havlíčkova Brodu na mistrovství světa?

V.L.: Ano.

J.V.: Z Brodu nás tam bylo sedm včetně dvou trenérů.

 

DSC_0643

 

Jaké softballové plány máte do budoucnosti a co vás v tomto roce čeká? 

J.V.: Plány nejsou nastoleny, teď by nám bohatě stačila aspoň sezona.

V.L.: Tak chtěli bychom vyhrát titul a aby se ta sezona povedla o trochu lépe než ta minulá. Moje plány jsou pokračovat v tak dobrém softballu jako doteď a dobře reprezentovat Českou republiku jako do této doby.

Čtenářská diskuze