Jaký dopad má současná pandemie na politiku?

REGION – Našimi životy v současné době hýbe koronavirus, respektive omezení kolem pandemie. Co přijde po něm, je těžké odhadnout.

haman_fotografie

Foto: Archiv Michaela Hamana

Na několik otázek k politice a koronaviru nám odpověděl interní doktorand Michael Haman z Katedry politologie FF Univerzity Hradec Králové.

Jaký dopad má podle vašeho názoru pandemie Covidu-19 obecně na politiku?
„Obecně se dá říct, že podobně jako při jiných krizích, válkách a katastrofách dochází k fenoménu, který se v politologii a mezinárodních vztazích nazývá „shromáždění se kolem vlajky“ či „semknutí se pod vlajkou“. Projevuje se zvýšeným patriotismem a dočasným nárůstem podpory vládě, která řeší krizi. Příkladem mohou být útoky z 11. září, kdy se Bushovi mladšímu zvedla podpora mezi občany ze zhruba 50 % až na 90 % během několika dní. Nicméně občané očekávají, že stát by jim měl v době krize pomoci a přepokládají tedy odpovídající reakci vlády. Pokud vláda zvládne dobře krizi, tak se v ní zvedne důvěra ve společnosti, což může mít pro vládnoucí strany velmi pozitivní důsledky. V následujících volbách totiž mohou využít své pozice, že v době krize byly u moci, získaly popularitu a udržet se u moci či vyhrát s ještě lepším výsledkem. Pokud ale krizi vláda nezvládne, tak si bezpochyby dočasně získanou podporu nejen neudrží, ale ještě o své voliče přijde. Že tento fenomén skutečně nastal je evidentní v Německu a Francii, kde Merkelová a Macron získali větší podporu, další příklady mohou být Itálie či Velká Británie. Lehce se zvýšila podpora i Donaldovi Trumpovi, ale následně ji ztratil, jelikož je často kritizován za své postoje a jednání v celé pandemii. Naopak řada amerických guvernérů na sebe strhla pozornost a získala značnou popularitu, jako tomu bylo například v New Yorku, který čelí největšímu náporu onemocnění Covid-19.“

Nastal tento fenomén i v České republice a jaké následky bude mít Covid-19 pro českou politiku?
„Podle průzkumů to vypadá, že prvotní opatření vlády měla mezi obyvateli jednoznačnou podporu, když více než 80 % občanů souhlasí s postupem vlády. Dosud ale nemáme dostatečné informace, jaký dopad zatím samotné vládní kroky budou mít na podporu politických stran, jelikož nebyly zpracovány průzkumy veřejného mínění s těmito otázkami. Důležitost krize si uvědomují i političtí aktéři. Andrej Babiš jednoznačně ví, že svými mimořádnými projevy k národu si získává příznivce či minimálně si je udrží. Spekulace se rovněž objevily v souvislostí se skutečností, že Andrej Babiš nejprve odepřel Janu Hamáčkovi pozici ve vedení krizového štábu, přičemž by tato pozice znamenala, že právě Hamáčka by občané viděli v televizi ještě více v souvislosti s krizí. Předseda krizového štábu by totiž mohl získat politické body za úspěšné zvládnutí pandemie. Předseda ČSSD se bezpochyby snaží svoji image zlepšit a „zlidovět“, když po prvotním úspěchu s červeným svetrem místo obleku jej nosí dosud. Během krizí je tedy dostatek příležitostí pro politiky získat body u voličů.“

Jak byste hodnotil reakci české vlády ve srovnání s jinými státy či organizacemi?
„Jak se říká, tak po bitvě je každý generál, ale bitva ještě zdaleka neskončila. Není tedy možné ještě hovořit dostatečně o úspěších a neúspěších vlády. Zprvu vláda bezpochyby selhala v zajištění dostatečného množství materiálu. V tomhle ohledu selhalo zejména ministerstvo zdravotnictví, které má zajištění materiálu pro lékaře a zdravotnický personál na starosti. Ministerstvo vnitra totiž v první vlně dokonce poskytovalo zdravotníkům své vlastní nakoupené zásoby. Nicméně je fér si přiznat, že podobné problémy měly všechny země v Evropě. Nevím o evropském státě, kde by pandemie nezpůsobila žádný problém. Naopak již v polovině března česká vláda reagovala poměrně svižně s patřičnými kroky a vzorově vystoupila i s rouškami v televizi, což mělo velký vliv na následné chování lidí. Následně roušky i přímo nařídila nosit, ale zajistit pro všechny občany je nedokázala, což bych ji ale skutečně kvůli mimořádné situaci nezazlíval. Naštěstí Češi jsou šikovní a umí šít a se situací se vypořádali po svém. Právě šití roušky i pro sousedy a další lidi ve společnosti bych spojil již se zmíněným fenoménem „semknutí se“, kdy občané zpravidla v období krize táhnou za jeden provaz a snaží si pomoci. Domnívám se, že právě zvýraznění potřeby roušek značně pomohlo omezit šíření Covidu-19. Překvapivě Světová zdravotnická organizace v době, kdy se u nás roušky nosily, upozorňovala na jejich zbytečnost při nošení v celé populaci, přičemž nedávno uznala, že Češi a Slováci měli pravdu a roušky se momentálně doporučují i jinde ve světě. Nemalá kritika v posledních týdnech a měsících na Světovou zdravotnickou organizaci určitě tedy není neoprávněná. Krize rovněž ukázala bezradnost Evropské unie a důležitost členských států. Drtivá většina členských států primárně řešila svoji bezpečnost, a proto nějaké koordinované aktivity na celoevropské úrovni byly velmi omezené a solidarita nízká. Každý stát si chtěl zajistit zdravotnické potřeby pro své obyvatele. Nicméně bezpochyby Evropská unie bude muset hrát v následujících měsících a letech velkou roli. Pandemie se dotkla všech členských států. Členské státy mají mezi sebou propojenou ekonomiku, takže obrovské ekonomické ztráty žádný stát sám nevyřeší. Jako jedno z mála pozitiv pandemie bych zmínil obrovský prostor pro zlepšení krizových a koordinačních plánů. Například Tchaj-wan se vypořádal s pandemií výborně i díky tomu, že již v roce 2003 čelil nemoci SARS a byl pro budoucí epidemie a pandemie mnohem lépe připraven. Evropské země mají tedy příležitost nakoupit si do státních rezerv dostatečné množství materiálu a vytvoření dostatečných plánů pro zvládnutí další případné krize takového rozsahu.“

Čtenářská diskuze