jak to vidím já: Voda, samá voda

Tohle není zpráva o povodni na Zlatém potoce, ani o havárii vodovodního řadu v okresním městě. Na téma vody a vodovodů se konal v minulém týdnu seminář pro starosty obcí regionu na Venclově statku v Javornici. Ten uspořádala rychnovská firma Dabona, člen skupiny DEMP holding, která se otázkami kolem vodohospodářské infrastruktury a dotacemi na ní zabývá.

Úvodní část semináře obstarali právě pracovníci Dabony (ing. Klouda), kteří informovali přítomné o dotačních programech, které na konci stávajícího plánovacího období jsou k dispozici, právě v souvislosti s vodohospodářskou infrastrukturou. Ti zájemci, kteří jsou připravení, budou moci žádat o dotace z jednotlivých dotačních titulů ještě do konce tohoto roku.

Dalším přednášejícím byl dr. Svatopluk Šeda, který přítomné informoval o stavu a kvalitě podzemních vod pod Orlickými horami. Odborník, který se touto tematikou dlouhodobě zaobírá nás ujistil, že voda v tomto regionu, v dostatečném množství a kvalitě je. To však neznamená, že bychom si ji neměli chránit, a hlavně, že bychom s touto, dnes již strategickou surovinou, neměli šetřit. Na něj potom navázal ing. Jindřich Král, z brněnské vodohospodářské firmy. Ten se ve svém vystoupení věnoval otázkám kolem distribuce vody, vlastnictví a provozování vodohospodářské infrastruktury a otázkám spojeným s cenou vody a ziskům z ní plynoucích.

Není totiž žádným tajemstvím, že většinu provozovatelů vodohospodářské infrastruktury v České republice tvoří zahraniční firmy. To má za následek, že většina zisků, které z tohoto „byznysu s vodou“ plynou, a věřte, že nejsou právě malé, do zahraničí. Jen za minulý rok takto „odteklo“ na konta těchto firem více jak 1,2 miliardy korun, když čistý zisk činil něco přes 1,9 miliardy. Největším hráčem na trhu s vodou je francouzská Veolia. Jí pak sekundují rakouská Energie AG Bohemia, německá Gelsenwasser AG, francouzský Suez a španělská Aqualia Czech. Všechny tyto firmy těží z tzv. provozního modelu hospodaření, kdy města a obce jsou majiteli vodovodních a kanalizačních potrubí a provozovateli jsou právě ony zahraniční společnosti. Ti sice smluvně platí za pronájem potrubí, ale hlavně stanoví cenu vodného a stočného. Ta je potom právě předmětem oněch zisků,

Tahle situace má za následek, že do vodohospodářské infrastruktury není investováno tak, jak je to potřebné. Dle odhadů sdružení SOVAK je potřeba každoročních investic v řádu 20 milard korun, zatímco reálné platby provozovatelů za nájem potrubí činili v roce 2017 pouze 8,5 miliardy a vlastní investice 3,7 miliardy. Vzniká tak roční deficit 8 milard korun, který se každým rokem násobí… Na stavu české vodohospodářské sítě je to už patřičně znát. V našem regionu je situace v této oblasti obdobná.

Není tedy divu, že v diskusi potom zazněl názor, zda by i v tomto regionu nemělo dojít k iniciativě měst a obcí, která by vedla ke stavu, kdy by se toto přírodní bohatví vrátilo znovu do českých rukou. S touto myšlenkou přišel šéf DEMP holdingu s.r.o. Drahoslav Chudoba. Cesta k tomuto stavu nebude jistě jednoduchá, ale někde a někdy by se začít mělo.

Realizace sloganu Česká voda do českých rukou je před námi.

Čtenářská diskuze