jak to vidím já: Přituhuje

Začíná jít do tuhého. V Čechách se říká že „jdou tlustý do tenkejch“. V nedělním podvečeru, kdy píšu tento text, je číslo osob napadených virem COVID-19 253 (aktuálně 298, pozn. red.). Vláda vyhlásila nouzový stav a uvažuje o vyhlášení bezprecendentního kroku – vyhlášení celostátní karantény. Kdybych chtěl být hodně hnusný, tak bych řekl, že nám chybí už jen zákaz nočního vycházení od 20 hodin do 6 hodin ráno. A pak už to bude jako po atentátu na jistého zastupujícího protektora.

Premiér téhle vlády se už definitivně pasoval do role spasitele Česka od koronaviru. Když jsem viděl, jak v minulém týdnu vyrazil na inspekci do logistických center našich potravinových velkořetězců, tak jsem se fakt musel smát. Že se nešel podívat do skladů Státních hmotných rezerv, které nám nenápadně sdělily, že strategické zásoby mají pouze na jeden a půl dne. Pro deset milionů lidí je to jistě hodně zásob, ale přece jen…

Toho půldruhého dne se mi zdá fakt málo.

Myslím si, že zcela zásadní informace zazněla v rozhovoru jistého celostátního deníku s profesorem epidemiologie Jiřím Beranem (MfDnes 14.3.) Výstup z tohoto rozhovoru je bohužel ne příliš radostný: Nejdéle do roka koronavirem onemocníme všichni! Jde jen o to, aby lidé s těžkým průběhem měli šanci se během promořování populace vystřídat na jednotkách intenzivní péče, kde jsou přístroje pro řízenou ventilaci. Z tohoto pohledu jsou přijímaná opatření asi nutná. Je nutné zajistit pozvolné rozložení nemocných v čase. Zahlcení nemocnic infikovanými jako v Itálii by byl opravdu malér. Jak pro nemocniční personál, tak hlavně pro nemocné.

Přesto některé kroky vlády jsou ne zcela srozumitelné. Proč až nyní uvažuje premiér o zřízení Ústředního krizového štábu, když Hamáček ho chtěl už 1. března? Proč stát stále nemá dostatek ochranných prostředků ani pro zdravotníky, když nejbohatší Čech Petr Kellner je schopen nakoupit a darovat tyto prostředky za 100 milionů korun? Teď budeme nakupovat roušky a respirátory v Číně, když jsme je tam před časem sami poslali. A takhle bychom se mohli ptát dál. Ale to bychom pak byli skoro tak „chytří“, jako jistý moderátor ČT, který nám svá moudra servíruje pravidelně k nedělnímu obědu už asi sto let.

Jedno je jisté. Koronavirům nelze poroučet. Můžeme jen učinit maximum možného, abychom se uchránili. A tak stále platí slova prezidenta Roosevelta, která jsem použil už minulý týden: „Jediné, čeho se máme bát, je vlastní strach“.

Mějte to na paměti a buďte hodně zdraví!

Čtenářská diskuze