jak to vidím já: Povolební

A je to za námi. Na příští čtyři roky máme pokoj, alespoň co se komunálních voleb týče. Jinak totiž v Česku volíme skoro furt. Prezidenta, Senát – ten ob dva roky, Poslaneckou sněmovnu, kraje, no, a jednou za čtyři roky i obecní a městská zastupitelstva. To teď máme čerstvě za sebou. Bohudík.

jak to vidím já

Výsledky jsou zajímavé. Hnutí, které na celostátní úrovni oplývá preferencemi okolo 30 %, až tak mohutně neuspělo. Ve srovnání stran a hnutí obsadilo až pátou příčku s 1 676 mándáty. Ve srovnání s KDU-ČSL s jejich 3 231 mandáty je to vlastně žabařina. Přitom tihle lidovci se v celostátních preferencích pohybují někde kolem hranice 5 %. Tady je jasně vidět, že komunál a politika na celostátní úrovni jsou dva dosti odlišné světy. Ale ani lidovci, kteří se samozřejmě ve svých vyjádřeních prsí svým výsledkem, by neměli být tak moc hrdí. Skutečným vítězem těchto voleb jsou totiž ona různá uskupení nezávislých kandidátů (nic společného s SNK), tu pod hlavičkou hasičů, myslivců, žen pro tu kterou obec, lidí, kteří se dali nějakým způsobem dohromady. Ti totiž získali 34 963 mandátů. Tady lidovecké číslo jasně bledne.

Zdá se, že ve většině míst to dopadlo, jak to dopadnout mělo. To platí zvláště o místech, kde kandidátka byla jenom jedna, takže… Kde není konkurence, tam je výsledek předem jasný. Stačilo, aby odvolila volební komise, a volba byla platná. Tím jejich volbu nijak nedehonestuji, naopak. Jak jsem už minule napsal, ve většině případů se jednalo o členy minulých zastupitelstev, kteří se ve své práci osvědčili. Proto do toho šli znovu.

Na některých místech se silná očekávání setkala s absolutním neúspěchem. Kampaň založená jen na negaci práce dnes už minulých zastupitelstev v českém prostředí a zvláště na malých městech většinou nezabírá.

Volič si totiž dokáže vyhodnotit plusy a minusy, které jeho obec či město v minulém období provázely.

Vítězům se sluší poblahopřát. Zároveň však nelze zapomínat, že politika, i ta komunální, je uměním možného, někdy však také nemožného. Skutečnost, že se druhý, třetí a třeba pátý na pásce domluví a vyšachují vítěze voleb, není až takovou vzácností. To ať mají vítězové na paměti. V Praze, jak se zdá z prvních signálů, je k tomu zcela dobře našlápnuto. Představu, že Praha bude řízena z lodi s pirátskou vlajkou, či z Bruselu primátorem sedícím v Evropském parlamentu, mi můj rozum nebere. Ale léta v politice mne naučila, že nic není nemožné.

Tak přeji všem zvoleným, aby svůj čas a síly věnovali plnění slibů, které svým voličům v době před volbou dali.

Čtenářská diskuze