jak to vidím já: Podivná hra

Pana prezidentského kandidáta profesora Drahoše znám už delší dobu. On byl předsedou Akademie věd, když já jsem několikrát ve školském výboru sněmovny zpravodajoval položku státního rozpočtu právě této instituce.

jak to vidím já

 

Potkávali jsme se i na premiérách v Národním nebo na koncertech v Rudolfinu. Příjemný, kultivovaný člověk.

Pak se zničehonic stal kandidátem. V této roli jsem ho po dlouhé době potkal na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. A tu se mě zmocnil pocit, nějak mi to tak signalizoval můj vnitřní detektor, že tenhle člověk už není jenom kandidát, ten už se vidí, jak ve Vladislavském sále skládá slib. Nebo – minimálně – bojuje ve druhém kole volby. Někteří z lidoveckých představitelů, kterých se tam hemžilo něúrekom, s ním tak také zacházeli.

V minulých dnech mne velmi překvapil svou iniciativou, když navštívil dosluhujícího premiéra, aby ho upozornil na možnost, že prezidentskou volbu mohou ovlivňovat nepřátelské (čti ruské) zpravodajské služby a vlivové agentury, a ta tudíž neproběhne demokraticky. Dokonce se vyjádřil v podobném smyslu i o volbách do sněmovny. Inspirace americkými prezidentskými volbami se skoro nabízí.

Pan premiér, místo aby mu tzv. ukázal dveře, neboť ani zpravodajské služby této země, dle vlastních vyjádření, nemají žádné indicie v tomto ohledu, prohlásil něco ve smyslu, že ano, že budeme dbát, bla, bla, bla… Ostatně podobná vyjádření vydával po celou dobu svého mandátu – neslaná, nemastná. Tragický výsledek socdem ve volbách je také z velké části jeho výsledkem.

Přemýšlím, co pana kandidáta k podobnému kroku vedlo. Vytváří si už teď případné alibi, kdyby to snad nevyšlo, aby mohl operovat podobnými argumenty? Nebo je to krok, jehož dosah mi zatím zůstává utajen?

Každopádně je postup pana profesora Drahoše hodně nestandardní.

Čtenářská diskuze