jak to vidím já: Kauza jedné svině

Všichni lidé jsou si rovní. Už francouzská revoluce si dala do svého štítu ono okřídlené Rovnost, Svornost, Bratrství. Někteří z nás jsou si však přece jenom rovnější. Mezi ně jistě patří hradní kancléř Vratislav Mynář.

Ten totiž v pátek, v době koronavirové karantény, uspořádal ve své hospodě v Osvětimanech, která se jmenuje Na Srubu, zabíjačku. Korona nekorona. A protože sám kancléř, ačkoliv je z hradního protokolu jistě zvyklý na slušný apetit, by sám prasátko nespořádal, přizval si i pár přátel. Jistě jich bylo více než dva. O tom, zda dodržovali alespoň dvoumetrové rozestupy při konzumaci jelítek a jitrniček, agentury nehovoří. Sám pan kancléř tvrdí, že prase bylo nemocné (sic!) a proto bylo nutné přikročit k porážce. Jinak by totiž uhynulo.

Z tohoto tvrzení je téměř jisté, že nejbližší spolupracovník pana prezidenta, se možná dopustil trestného činu obecného ohrožení, když svým přátelům (kdo jiný by na zabíjačce byl), předložil ke konzumaci nemocné prase. Vždyť po jeho pozření mohli onemocnět. O jakou prasečí chorobu se jednalo není známo, doufám, že to nebyl prasečí mor. Ten je snadno přenosný.

Celé to ještě tuploval pan prezident v rozhovoru na stanici Frekvence 1. Prase bylo nemocné, prase bylo hladové, prase by – chudák – bez porážky uhynulo.

Vždycky jsem měl pocit, že prezident republiky má ve své kompetenci jiné starosti, než obhajovat zabíjačku svého kancléře. Jak je vidět, ve svých sedmdesáti letech jsem se značně mýlil. Ani dvě sezony poslance parlamentu mne v tomto smyslu nepoučily. Některé svině je potřeba hájit i pod prezidentskou zástavou. Proto je na ní přece napsáno: Pravda vítězí!

Jestli to platí i v Osvětimanech, není úplně jisté.

Čtenářská diskuze