jak to vidím já: Dvě zprávy z kultury

Jistě to znáte sami, když vám někdo řekl: Mám pro tebe dvě zprávy, dobrou a špatnou, kterou chceš slyšet dřív? Ono je to vlastně prašť jako uhoď. Nakonec se stejně dozvíte obě. Tak já začnu tou špatnou, ono je to ostatně i chronologicky správně.

Minulý čtvrtek zemřel ve věku 88 let rychnovský rodák, snad nejdéle sloužící člen Divadla Járy Cimrmana (od roku 1970), kreslíř, karikaturista, scénograf a hlavně herec Jaroslav Weigel. Vídali jsme ho snad v každém představení tohoto souboru. Jeho charakteristická, vráskami rozrytá tvář s mrožím knírem už bohužel nebude na jevišti tohoto divadla přítomná. Jeho herectví si můžeme připomenout už jen na záznamech cimrmanovských inscenací nebo v epizodních rolích ve filmech jako Jáchyme hoď ho do stroje, Marečku podejte mi pero a dalších. Pokud někde v hereckém nebi je ansámbl podobný tomu cimrmanovskému, tak pevně věřím, že bude jeho velkou posilou.

Ta druhá zpráva je z rodu těch lepších. Včera oslavila paní Meda Mládková sto let. Jak řekl jeden z mých přátel: I kdyby za ní nezbylo nic jiného, než že z rozpadlé ruiny Sovových mlýnů, která hyzdila Kampu, vybudovala světově renomovanou Galerii Kampa, tak by to stačilo. Ona však věnovala téhle zemi svou proslulou sbírku umění, oceňovanou v částkách stamilionů korun. A hlavně! Pro svět znovu objevila českého malíře žijící v exilu ve Francii, jednoho ze zakladatelů moderní výtvarné abstrakce, opočenského rodáka a kluka, který vyrůstal v Dobrušce, Františka Kupku. Díky ní se jeho obrazy dnes prodávají na aukcích za desítky milionů korun.

Přesto, že její zdravotní stav po úrazu není zcela komfortní, přejeme jí, aby jí její neuvěřitelná celoživotní vitalita neopouštěla. Sama říká: „Prožila jsem krásný život“!

Tak hlavně hodně zdraví a všechno nejlepší!

Čtenářská diskuze