„Hlavu lze trénovat stejně jako tělo, posouvá celé sportovní odvětví do jiných dimenzí“

Fyzický a mentální trénink jsou spojité nádoby, které sportovce posouvají k ještě lepším výkonům. Tuto skutečnost si začínají uvědomovat také někteří sportovci a mužstva u nás. Co bylo a je běžné v zahraničí, na to se mnozí naši trenéři a odborníci stále dívají skrz prsty.  

Kateřina Kudláčková v sídle kladenských Rytířů

Kateřina Kudláčková v sídle kladenských Rytířů

PRAHA – Spolupráci s mentálním trenérem poprvé přiznala fotbalová Sparta. U jejich starších hráčů se však mentální trénink potkal s nepochopením. Dalším týmem, který přiznal, že spolupracuje s mentálním trenérem je hokejový tým kladenských Rytířů. Vedení klubu si vybralo Kateřinu Kudláčkovou, mající velké zkušenosti s mnoha sportovci nejen u nás, ale i v zahraničí. Její metody a pomoc k lepším výkonům si nemůže vynachválit lukostřelec – paralympionik David Drahonínský, který má zlato z Pekingu 2008 a stříbro z Londýna 2012. Kateřinu Kudláčkovou jsme požádali o rozhovor, v kterém nám přiblížila, jak bude pracovat s kladenskými hokejisty.

V průběhu ledna jste začala spolupracovat s hokejisty kladenských Rytířů. Kdy proběhl první kontakt a kdo vás oslovil?

Oslovilo mě vedení klubu na konci minulého roku a první kontakt s hráči, trenéry a dalšími členy realizačního týmu proběhl začátkem ledna.

Kladenští hokejisté se pohybují na konci extraligové tabulky. Vaše oslovení bylo asi jedním z důvodů, jak dodat týmu nový impuls a zkusit ho „nastartovat“. Za jak dlouho poznáte, nebo už jste poznala, celý tým?

S celým týmem a tedy se všemi hráči jsem se potkala již několikrát, nicméně na hlubší poznávání všech členů bohužel v současné situaci není moc času. Postupně se to samozřejmě děje, ale je to běh na delší trať. Hráčů je hodně a k individuálním pohovorům dochází pravidelně každý týden.

Můžete nám přiblížit, jak s týmem pracujete?

Vzhledem k situaci jsem se rozhodla pracovat s hráči týmově i individuálně. Sezona se blíží ke konci a není času nazbyt. Proto dostávají obecné informace hromadně a individuálně se pak bavíme o konkrétnějších věcech. Samozřejmě taky sleduji zápasy, komunikuji s trenéry i hráči podle potřeby a společně se snažíme o zlepšení mentální hry každého hráče i celého týmu.

V týmu jsou i starší hráči jako Pavel Patera a Tomáš Kaberle, kteří prošli také NHL a možná s mentálním tréninkem už nějakou zkušenost mají. Jak se k tomu staví oni a třeba mladší hráči, berou to tak, že jim to může pomoci k lepším výkonům nebo jako „nutné zlo“ z nařízení vedení klubu?

Máte pravdu, že někteří hráči již s mentálním tréninkem mají zkušenosti. Nicméně právě ti si mnohdy uvědomují jeho důležitost a přikládají mu velkou váhu. Ve skupině se najdou i tací, kteří ještě nemají v psychickou přípravu takovou důvěru, ale celkově je přístup hráčů k této části přípravy spíše pozitivní.

V kádru je více jak dvacet hráčů. Podle individuálních rozhovorů poznáte jednotlivé hráče detailněji. Můžete pak říci, že třeba s tímhle hráčem musíte pracovat více, s tímhle méně, nebo pracujete se všemi stejně?

Mentální trénink se dá provádět s hráči, kteří mají rezervy v psychice, ale stejně tak s hráči, kteří patří mezi psychicky odolné jedince. Je to o hledání vlastního optima, o sebereflexi a zapojení technik sportovní psychologie do přípravy i soutěže. Proto z něj může mít užitek opravdu každý. To důležité je chuť pracovat a rozvíjet se. S hráči, kteří chuť projeví, pracuji intenzivněji. Pokud by hráči sami nechtěli, byla by to ztráta času.

K. Kudláčková (4)

Asi je jiný mentální trénink kolektivní a jiný při individuálních rozhovorech. Jak probíhá ten kolektivní? Mluvíte jenom vy, nebo se do tréninku zapojují všichni hráči?

Při týmové práci mluvím hlavně já vzhledem k tomu, že se stále všichni poznáváme. Těžko se člověk otevře ve skupině, navíc s někým, koho ještě moc dobře nezná. Do cvičení, která připravím, se ale zapojují všichni.

Sledujete i zápasy Rytířů a vypozorujete z nich něco, co by se dalo zlepšit při mentálním tréninku?

Jisté věci se vypozorovat dají, například celková nálada v týmu, rozpoložení hráčů nebo chuť do hry. Přítomnost v kabině je pro mě taky důležitá. Nicméně nejsem žádný hokejový odborník, takže pro práci je stěžejní probrat to, co vidím, s hráči individuálně.

Zjistil jsem, že používáte vizualizaci, tedy představovaní si věcí budoucích. Co si mám pod tím představit?

Vizualizace je technika využívání vlastních představ pro zlepšení výkonu. Hráči si tak můžou představovat vyhrané buly, úspěšné střely, dobré zákroky, atd. Nervová spojení v mozku se aktivují podobně, jako když představovanou činnost opravdu provádíme.

Jaký cíl jste si s vedením klubu dali a v jakém časovém horizontu? Předpokládám, že vaše spolupráce je dlouhodobější…

Hlavním cílem je zapojení mentálního tréninku do přípravy hráčů a zlepšení jejich psychické odolnosti. Spolupráce je nastavena dlouhodobě, ale přesné detaily nebudu z profesionálních důvodů zveřejňovat.

Zlepšení výkonů a výsledků Rytířů by mohli fanoušci vidět třeba v průběhu měsíce nebo dříve?

Sportovní výkony jsou velmi komplexní. Ve hře je vždy mnoho faktorů – psychických, technických, taktických a samozřejmě i fyzických. Čím vyšší výkonnostní úroveň, tím větší důležitost psychické stránky hráčů i celého týmu. S jedinci mám dobrou zkušenost a změny často přichází velmi rychle – často již po 5 – 6 setkáních. S celým týmem je ale situace opět složitější, a proto to nedokážu odhadnout.

Blíží se olympiáda v Soči a s ní souvisí extraligová přestávka. Bude v tomto čase váš trénink intenzivnější?

Přestávku jsme ještě neplánovali, ale předpokládám, že ano.

Majitelem kladenského klubu je Jaromír Jágr, který má k mentálnímu tréninku velmi pozitivní vztah. Jeho osobním trenérem byl Marián Jelínek, který s ním pracoval právě na mentální stránce. Znáte se, nebo jste se setkala s některým z nich?

Pana Jelínka znám, několikrát jsme se v České republice setkali na konferencích sportovní psychologie. S panem Jágrem jsem ještě neměla tu čest.

Nepřišel impuls od Jaromíra Jágra, aby týmu pomohl mentální kouč?

To se musíte zeptat jeho, nevím.

Je to vaše první zkušenost s kolektivním sportem, nebo už jste nějaký tým připravovala?

V minulosti jsem již několik týmů připravovala – juniory i dospělé.

Když jsme spolu hovořili poprvé, což už je asi čtrnáct měsíců, tak jste říkala, že bez svolení svých klientů nesmíte hovořit, s kým spolupracujete. Říkala jste, že když někdo slyší o spolupráci sportovce s mentálním koučem, tak si každý představí problém, slabost, s kterou si daný sportovec neumí poradit, což ale pravda není. Takové tabu prolomil právě Jaromír Jágr s Mariánem Jelínkem a teď i hokejový klub z Kladna, když spolupráci s vámi veřejně oznámil. Není to na škodu, že to sportovci tají?

Doba se rychle mění. Obor se u nás stává populární a poptávka rychle stoupá. Sportovci si moc dobře uvědomují, že je to důležitá složka sportovního výkonu a zjištění, že hlavu lze trénovat stejně jako tělo, posouvá celé sportovní odvětví do jiných dimenzí. Sportovní trénink je již poměrně dlouho založen na vědeckých výzkumech a o ty se opírá jak fyzický, tak mentální trénink. Je na každém z nás, zda k němu budeme otevření či nikoliv.

Hrála jste tenis, ten je vám asi nejbližší. Teď máme čerstvý případ v Petře Kvitové, která vypadla hned v prvním kole Australian Open. Sama přiznala, že fyzicky byla připravena výborně, přípravné turnaje jí vyšly, ale v Melbourne ji zradila hlava. Myslíte si, že když tohle sportovec sám přízná a nespolupracuje s mentálním koučem, tak se z toho dokáže sám dostat?

Z vlastní sportovní zkušenosti vím, že je to v některých případech velmi složité. Mentální trénink není jen o tom, „přebrat si“ věci v hlavě a udělat v nich pořádek. Je to také o kvalitním nastavení mentálního tréninku. Představte si sportovce, který se chce sám bez trenéra připravit na nějakou vrcholnou soutěž. Sám se jistě nějak připraví, ale maximální výkony bez spolupráce druhé osoby nepodá, protože v tréninku bude chybět zpětná vazba a sebereflexe.

K. Kudláčková (5)Jako bývalá tenistka a v současnosti mentální kouč byste při sledování zápasu Petry Kvitové částečně poznala jaký má problém? Třeba z pohybu, emocí…

Z řeči těla se dá vyčíst celkové naladění hráče, energie, emoce, ale bez následné komunikace se sportovcem to všechno mohou být jen domněnky.

Nedávno jste se vrátila z Anglie, kde jste přednášela na Durhamské univerzitě. Na jaké téma jste měla přednášku a s jakými pocity jste se vrátila?

V Durhamu jsem přednášela o své práci – o tom, jak s klienty pracuji, o sportovní psychologii v České republice i o zkušenostech z USA a Ruska, kde jsem také pracovala. V průběhu dvou let se mi u nás podařilo vybudovat solidní konzultační praxi, a to se obvykle jedincům nedaří ani ve světě – tam obvykle fungují sportovní psychologové v rámci velkých sportovních center či univerzit. V Anglii jsem jako všude jinde ve světě potkala spoustu milých a zajímavých lidí a získala i další profesní kontakty, takže jsem přijela nadšená.

V únoru začne v Soči olympiáda a já vím, že nesmíte bez souhlasu říct jméno klienta, s kterým spolupracujete. Jednoduchá otázka, bude Českou republiku reprezentovat někdo, koho jste na ni připravovala a připravujete?

Se sportovci zimních sportů nepřijdu moc do styku, takže kromě Tomáše Kaberleho, se kterým pracuji v rámci týmu na Kladně, bohužel ne.

 

KATEŘINA KUDLÁČKOVÁ pochází z České Třebové, kde studovala na místním gymnáziu a od 8 let hrála tenis. Po maturitě dostala nabídku na plné stipendium pro studium a tenisovou reprezentaci na Kansaské Státní Univerzitě ve Spojených státech amerických, kam odjela v srpnu roku 2005. Po čtyřech letech zde získala titul bakaláře v oboru psychologie a také ve španělském jazyce.

Po absolvování studia s červeným diplomem byla přijata na Floridskou Státní Univerzitu ve Spojených Státech v Tallahassee, kde absolvovala jednooborové studium sportovní psychologie. Studium ukončila v dubnu roku 2011 obhajobou diplomové práce na téma Psychická odolnost, relaxační aktivity a spánek u sportovců různé úrovně (rekreační, univerzitní, profesionální). V letech 2009 – 2011 se prezentovala na mnohých konferencích, a to i na největší světové konferenci aplikované psychologie (APA) ve Washingtonu. Od roku 2010 do září 2013 byla členkou psychologicko-sportovní poradny Psycho4sport v Praze. Nyní se věnuje své práci nezávisle na jiných institucích a k tomu si dodělává doktorát na FTVS UK.

 

Čtenářská diskuze
Tags: ,