Fenomén jménem Jaromír Jágr

Jaromír Jágr v Hradci Králové moc důvodů k radosti neměl.   Foto: Markéta Vlachová.

Jaromír Jágr v Hradci Králové moc důvodů k radosti neměl. Foto: Markéta Vlachová.

 

HRADEC KRÁLOVÉ – Kam přijede, všude budí pozornost. Málokde tu negativní jako v Mladé Boleslavi, nebo na Spartě, kde mu fanoušci dali „sežrat“ jeho vyjádření k uzavření extraligy už v této sezoně. Ve většině případů však na zimních stadionech, ale nejen na nich přicházejí reakce pozitivní.

Jaromír Jágr prostě táhne, a pokud mu bude zdraví sloužit, ještě několik let bude tahákem pro fanoušky. „Možná budu hrát do šedesáti, možná hned ten příští zápas bude můj poslední,“ říká otevřeně. Také proto se svým Kladnem plní extraligové haly. Každý chce vidět fenomenální osmašedesátku v akci. Stejně jako na velké zápasy chodí sváteční fanoušci, nejinak tomu je v letošní sezoně na utkáních Kladna. Být u toho a vidět Jágra na ledě, to je hlavní motto všech, kteří seženou lístek do našlapaného hlediště.

Také v Hradci, kam Jágr zavítal podruhé v sezoně, bylo plno. Při nástupu obou týmů na led, na nějž vjel jako poslední, se mu dostalo skvělého přivítání, kdy mu tleskal celý stadion.

Kladnu, stejně jako Jágrovi, se však utkání vůbec nepovedlo. Jágr vyslal na hradeckou branku tři střely, s kterými si však Mazanec poradil. Jeden svůj projektil vyslal ve druhé třetině, když si klasicky vybruslil od mantinelu na kruh, ale ani ten v síti neskončil. „Já nemířím, prostě vystřelím na bránu,“ odhaluje jedno ze svých tajemství. „Proto jsem se musel smát, když mi v Americe kluci ze čtvrté pětky, kteří dávali dva góly za sezonu, tvrdili, že při střele míří,“ dodává s úsměvem. „Většinou se snažím střílet po ledě. Jak mi říkal táta, ruce jsou rychlejší než nohy, proto brankář nohama reaguje pomaleji.“

Mountfield v úterním zápase Rytíře jasně přehrál, a když v závěrečné třetině zvýšil ve 43. minutě vedení už na 4:0, byla to konečná v zápase i pro Jaromíra Jágra. Od té chvíle strávil zbytek utkání na kraji kladenské střídačky.

Po zápase vyšel z kabiny jako poslední. Bylo na něm vidět zklamání nejen z prohry, ale také ze skutečnosti, že týmy ohrožené sestupem bodovaly a odstup na poslední Pardubice se ztenčil na osm bodů, byť mají Rytíři jedno utkání k dobru.

V tunelu před kabinou, ale také před stadionem na něj čekalo nespočet fanoušků, kteří se s ním chtěli vyfotit, nechat si podepsat fotku nebo si prostě na něj sáhnout. I když scházel jeho typický úsměv a fanoušky popohnal slovy „foťte rychle“, zachoval se jako pravý profesionál a trpělivě se snažil vyhovět všem. I cestou k autu, Jágr necestoval s týmem autobusem, když se za ním táhl jejich hrozen.

„Mám ještě neskutečné rezervy, kdybych je otevřel, budu ještě lepší. Hokej budu hrát do té doby, dokud mě bude naplňovat. Až přestane, skončím. Co se týká uzavření extraligy, jen jsem řekl svůj názor. Novináři si z toho jen vybrali něco. Bylo to však úplně jinak, proto doufám, že časem napíší pravdu. Ale já už to neřeším, ani když mě vyfotí s nějakou ženou a hned ji označují jako mou přítelkyni, prostě to nechávám plavat, nic nekomentuji, nikam nevolám. Všechno má svůj čas a ten to také ukáže…“ vysvětluje hluboce věřící Jaromír Jágr.

Doufejme, že legendární osmašedesátka skutečně ještě nějaké rezervy otevře a bude hokejové fanoušky bavit klidně do té šedesátky.

Čtenářská diskuze