Drama při hasičské soutěži očima hasiče

Konec května je už několik desetiletí věnován v okrese Rychnov nad Kněžnou vyvrcholení celoroční soutěže Plamen. Říkáme jí třídenka, protože se na místo soutěže jezdí už v pátek, celou sobotu se sportuje. Večerním programem pro děti je diskotéka. Nedělní den je už volnější, sportování končí kolem oběda.

WP_20160528_18_24_55_Pro

RYCHNOVSKO – Letošního pořadatelství se ujali hasiči z obce Jílovice. Všechny účastníky uvítal velice pěkný areál se zázemím, kde je znát velký kus práce. Uspořádat takový podnik dá mnoho starostí. Musí se nachystat sportoviště s množstvím příslušných zařízení, natahat desítky metrů kabelů ke startům a časomírám, připravit prostor pro stanování a v neposlední řadě zajistit stravování. Letos dav závodících, jejich doprovod a delegovaní rozhodčí čítali přes půl tisíce hlav.

Sobotní ráno začalo ve znamení požárních útoků a útoku podle mezinárodních regulí CITIF, všechno na dvou stanovištích, družstva mají na každém jeden pokus.
Po druhé hodině odpolední, kdy zbývají v obou drahách CITIFu poslední dva rozběhy, začíná tmavnout obloha. Dvakrát zahřmí a začíná pršet. Nikdo nejspíš ani netuší, co bude následovat. Soutěž je přerušena, všichni se běží někam schovat. Pod velký party stan, pod přístřešky zděné klubovny, mnoho dětí i jejich vedoucích, kteří mají odsportováno, je ve stanech.

Drama začíná, zásah kroupami bolí

S tím, jak se obloha víc zatahuje, stoupá i intenzita deště. Přidává se vítr, začínají padat kroupy velikosti hrachu. Bouřka stále zesiluje, do stanů a hlav přebíhajících tlučou kroupy velké jako holubí vejce. Zásah do kterékoliv části těla je velice bolestivý. Další nárazy větru zvedají slunečníky jednoho pivního sponzora asi tak do třímetrové výšky, následně jimi mrští o zem. Obrazně ze všeho létají třísky, konstrukce se ohýbají a hroutí. Běžím pomoct pod přístřešek, pod kterým je uschována nová časomíra. Po dalším větrném poryvu se hroutí i jeho konstrukce. Nevydrží ani party stan, a jde k zemi. Naštěstí bez následků na lidském zdraví. Okolní půda už dávno nestačí pojmout množství vody. Tvoří se potůčky, ty se rychle mění v potoky a následně v říčky. Po návsi se z okolních strání už vlastně řítí rychlý říční proud, s rostlinnými zbytky, prkny a kusy dřeva. Všechno míří do struhy, která prochází tábořištěm.

Táborníci bojují o přežití

Struha na množství vody už dávno nestačí, pro táborníky se rozvíjí bez nadsázky boj o přežití. Dospělí, někteří po pás ve vodě, strkají děti do aut, spěšně opouští velice nebezpečný prostor. Veškerý inventář, vystavený napospas dravé vodě opouští své majitele. S telefony, doklady, s klíči od aut, se spacáky a ošacením odplouvá i vlek za osobní auto nebo mobilní TOIky. Konstrukce stanů se hroutí. Auta se se svými osádkami snaží dostat na silnici, těm prvním se to i daří. Ale přes náves teče proud tak tři čtvrtě metru vysoký, na silnici k Vysokému Újezdu je to podobné. Není kudy uniknout. Scény jak z katastrofického filmu. Ale tohle je syrová realita.

Déšť polevuje, ale voda se valí tábořištěm dál. Místní přijíždějí s několika traktory a vlekem. Zatímco jeden vyprošťuje auta z už neprůjezdné plochy, další nakládá na vlek děti a všechno, co neuplavalo.

Hledají se ztracené děti

Je přistaven evakuační autobus od HZS, na místě už jsou i zásahová auta. Je prováděno prohledávání okolí toku, tábořiště, sčítají se všichni, co tu dnes byli. Zde dochází k nesrovnalostem, několik účastníků chybí. Vidím vedoucího odborné rady mládeže, jak se s rozšířenými zornicemi snaží něco vymyslet. Naštěstí jsou ztracené děti nalezeny bez újmy na zdraví. Ale jsou to nervy. Pomalu se všechno zklidňuje, všichni mohou vydechnout, začínají se sčítat škody.

Je sobota 22.30 hodin. Už sedím v teple domova, zvoní telefon. Velení HZS ještě zcela jistě neodpočívá. Právě organizuje zítřejší pomoc postiženým…

Text a foto: Josef Klouček

Čtenářská diskuze