Dobrovolníci zachraňovali orchidejové louky kolem Olešenky

ORLICKÉ HORY – Ekologové z Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř letos o prázdninách opět připravili sečení luk kolem Olešenky. Sekáčům letos přálo počasí.

Olešenka - Kamil Hromádko - asi lepší foto kuchyně

Kamil Hromádko ukazuje polní kuchyni a ledničku na solární pohon (panel nahoře).
Foto: Irena Voříšková

Cílem akce není jen sečení cenných podhorských luk, které je hlavní pracovní náplní tábora či rekreace účastníků v přírodě, ale i získání informací o přírodě z přednášek u táboráků nebo výlety po okolí.

Sečení probíhá na mokřadních loukách, s mokřadními druhy orchidejí, kde jsou i masožravky a rosnatky. Z orchidejí to je například prstnatec májový, vemeník dvoulistý, na jedné louce roste hlavinka horská. Nachází se tam i mnoho bledulí, ale například i kosatce sibiřské. Nejde však jen o rostliny. Kolem Olešenky žije celá řada bezobratlých živočichů, například vzácnější motýli modrásci, kteří jsou chráněni po celé Evropské unii, protože se nikde ve větším množství nevyskytují. Česká republika má prý nejsilnější populaci modrásků v celé Evropské unii.

Část sena si odváží JARO Jaroměř na tamní stanici pro záchranu volně žijících handicapovaných živočichů na krmení a zbytek si nechávají na místě na zazimování pro zvířata, pro plazy a pro ježky.

Jak letošní sečení jaroměřských ochránců přírody probíhalo, to nám přiblížil Kamil Hromádko z organizace JARO Jaroměř.

Jak se vydařil letošní ročník Olešenky, přijelo dost sekáčů?
„Sekáčů máme dostatek, stejně jako v minulých letech, ale mohlo by jich být určitě ještě víc. Trápí nás letos veliké horko, takže sečeme ráno, a pak pozdě večer. Přes den a odpoledne se držíme ve stínu. Sena máme takové množství, že ho nejsme schopni spotřebovat. Vezmeme si jen to nejkvalitnější, dvě tři fůry. Nikdo takovéto seno nechce ani na podestýlku. To je obecný problém zemědělství, že o takovéto seno není zájem.

Narostlo hodně trávy?
„Sečeme mokřadní louky, takže trávy je dost každý rok, sucho to nijak neovlivní. Tráva narostla velmi dobře. Seče se ale velice těžko, protože to není produkční louka s jemným stéblem. Je tam spousta bodláků, tvrdých rostlin, navíc jsou tam potůčky, prameny, stojíme ve vodě, takže je ta práce velice náročná. Nemůže tam ale vjet technika. Sečeme kosou a zároveň se učíme o tradicích našich předků, jak se s kosou zacházelo a jak kosu na sečení dobře připravit. Příprava hodně ovlivňuje práci.“

Když tyto louky sečete pravidelně každý rok, seče se vám už lépe než tomu bylo v začátcích sečení?
„Určitě. Některé louky byly dlouho nesečené a zanedbané, což je problém mnoha luk v České republice. Tyto vybrané louky, na kterých rostou vzácné druhy rostlin, i masožravé, například rosnatka je velmi vzácný druh, tím že je sečeme každoročně, podporujeme jejich přežití. Jinak by byly vzácné druhy vytlačeny jinou trávou.“

Žije na těchto loukách i nějaká zajímavá havěť, třeba hadi a žáby?
„Hadi a žáby jsou na těchto loukách také. Pro nás jsou zajímavější drobní živočichové. Tady je například kmenovým druhem těchto mokřadních prameníkových luk modrásek bahenní. Jeho housenky se živí na rostlině krvavec totem, která má neobvyklé květenství, takovou paličku hnědé barvy, do něj motýl klade vajíčko, z něhož se vyvine housenka. Mravenci si květ odnesou do mraveniště, kde se housenka vyvíjí. Je to komplikovaný vývoj vázaný na mokřadní louku s kvetoucím krvavcem totenem. Kdybychom louku nesekli, krvavec tam nebude růst a vymizel by z naší krajiny i tento motýl.“

Co se týče dobrovolníků, je jejich složení tradiční. Máte opět i cizince?
„Cizinec tu byl zatím jeden, už je také tradiční účastník, jsou tu tři čtvrtiny stálých sekáčů. Asi čtvrtina sekáčů jsou studenti, kteří sem přijeli nově, chtějí si vyzkoušet sečení a dozvědět se něco o přírodě.“

Sečete ještě někde jinde, například v Orlických horách?
„V Orlických horách sečeme louky hlavně tady kolem Olešenky. Naše organizace JARO Jaroměř se věnuje i dalším lokalitám téměř po celé České republice, dnes už je jich asi 200. Většinou vyhledáváme suchomilné stepní trávníky, které jsou vůbec nejohroženější, hned po nich jsou tyto mokřadní louky.“

Co je v současné době nového ve vaší záchranné stanici pro volně žijící živočichy v Jaroměři?
„Nějaké finance pro záchrannou stanici se nám podařilo zajistit, takže budeme fungovat dál. Situace není růžová, ale přežíváme. Nemáme ale zatím investice na modernizaci stanice a kvalitnější vybavení, které by nám usnadnilo práci. Narůstá nám počet živočichů, které během roku přijmeme, takže práce nám přibývá.

V létě máme hlavně mláďata, měli jsme například srnče, které bylo napadeno psem a u nás na stanici se zotavovalo. Máme teď dva zajíčky, kteří byli po seči nalezeni patrně opuštěni matkou. Ale nemuselo tomu tak být, protože se nám stává, že nám lidi nosí mláďata, která jsou zdánlivě opuštěná – jsou to de facto krádeže mláďat rodičům. Mláďátko je skryto v trávě a vypadá opuštěně, ale matka se pase někde opodál a chodí k němu ráno a večer, když je klid, ho nakojit. Ale když už nám ho lidé přinesou, nelze vrátit a musíme se o něj postarat.

Pomalu doznívá jarní sezona mladých ptáků, kteří vylétají z hnízda a učí se létat. Je to přirozený proces, mládě zůstane někde u chodníku a odpočívá, není potřeba „ho zachraňovat“, pokud není nějak zraněné. Dokáže si přivolat rodiče. Jestliže mu hrozí nějaké nebezpečí od kočky nebo od auta, je pouze potřeba ho přenést někam do keře a rodiče si ho najdou. Když ho přinesou k nám, musíme se o něj zbytečně starat a pak se nemusí péče dostat zvířátkům, která to opravdu potřebují.“

Čtenářská diskuze