David Pospíšil: „Junioři na MS? Tragédie!“

OLYMPUS DIGITAL CAMERANepřehlédnutelnou postavou byl na oslavách 70 let hokeje v Opočně vedle Dušana Salfického také David Pospíšil, bývalý skvělý útočník a dnes hokejový expert populárního studia Buly.

OPOČNO – Bylo vidět, že hokej se nezapomíná a DAVID POSPÍŠIL by mohl z fleku hrát jednu z nižších soutěží. Po zápase starých gard v Opočně však neskrýval rozladění z výsledků a výkonů pardubického Dynama v extralize. „Včera s Karlovými Vary to bylo strašné,“ vrátil se k o den dříve hranému extraligovému zápasu.

Pamatujete, kdy jste hrál naposledy hokej v takovém mraze, jaký byl při zápase dnes?

Já si myslím, že to bylo asi zase tady v Opočně, co si vzpomínám. (směje se) To mně bylo osm roků a nebyla tu střecha. Co jsem se dozvěděl, tak stadion ale stojí pořád na stejném místě. Pak jsme hráli i v Novém Městě, protože jsme v přípravkách a elévech jezdili s Pardubicemi tyhle štace. Co se týká mrazu, tak to bylo podobné, přece jenom dřív byly zimy tužší, než jsou dnes. Pro mě synonymem zimy se stává Opočno. (směje se)

Teď je moderní Winter Classic v NHL, ale dá se říci také u nás. Vloni odehrála dvě utkání Kometa pod širým nebem s Plzní a se Spartou. Bylo to dnes taky takové Winter Classic, když je tady jedna strana zimního stadionu otevřená?

Úplně klasický Winter Classic to není, protože je tady střecha. Ale ta zima byla děsivá. To vás neuchrání žádný oblečení, na druhou stranu obdivuju lidi, kteří se přišli podívat a vydrželi až do konce. To jsou pro mě borci! My jsme přijeli jako stará garda, hokejový život máme za sebou a pojali jsme to jako takovou srandu, abychom se pobavili my na ledě a samozřejmě i diváci v hledišti. Smekám klobouk před fanoušky, kteří dorazili.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pro vás to bylo letos první exhibiční utkání a trénujete na takové zápasy?

My nemáme žádný tréninky, jen se každé pondělí scházíme a zahrajeme si proti sobě. Máme na to hodinu a sejde se nás tam vždycky tak sedm na sedm. Někdy je to to jednou za čtrnáct dní, takže nějaký pravidelný kontakt s ledem to není. Hraju ještě za reprezentační veterány, ale to jsou taky nárazové akce. Přes léto je toho víc. Pak jsou dva měsíce, že se nehraje vůbec, pak třeba během dalších dvou měsíců hrajete třikrát. Pořád se čeká, co se objeví. Jednou někdo slaví narozeniny a pořádá exhibici, nebo nějaký klub si nás pozve, jako dnes Opočno. My toho využíváme, protože hokej máme rádi a kdo ví, jak dlouho jej ještě budeme moct hrát. Proto si to užíváme.

Kádr je stejný, jaký hrál dnes, nebo se nějak prostřídáváte?

To je ten počet, co chodí v pondělí bruslit, víc nás snad ani není. Je to o pár lidech. Asi by se našli ještě někteří kluci, kteří nechodí pravidelně bruslit a měli by o to zájem. Myslím si, že tady chybí tak tři, čtyři hráči, víc ne.

Ukázali jste, že hokej pořád umíte. Byl dnes ve vašem kádru někdo, kdo ještě aktivně hraje nějakou nižší soutěž?

Myslím si, že nikdo.

Ani Standa Procházka? Naposledy hrál v Trutnově…

Taky ne. Narodili se mu kluci, musí se starat o chod rodiny a nemůže si dovolit jezdit každý den někam do Trutnova a hrát to jako hobby hokej. Ať je to, jak chce, tyhle soutěže už nejsou zaplacené tak, aby z toho člověk mohl žít. Někdo hraje nižší soutěže víceméně proto, aby si prodloužil kariéru. Ale už vedle něčeho… vedle zaměstnání a ne proto, že ho hokej bude na téhle úrovni živit.

maxresdefault

Při předzápasovém představování hráčů vás spíkr Josef Krejča představil jako hokejového experta a vy jste to ze srandy dementoval. Ale asi vám tuto vizitku už nikdo neodpáře…

(smích) Byl to šprajc. Já mám vždycky srandu z toho, že když někam přijedeme hrát, tak při představování o ostatních mluví… ten hrál tam a tam, tenhle hrál tam a tam… a tohle je hokejový expert. Jako kdybych, byl celý život expert a hokej vůbec nehrál. (směje se). Beru to, že mě mají lidi s tím spojeného. Já s tím problémem nemám, ale když můžu, tak si rejpnu. (směje se) Vždycky je naoko prosím: Mohli byste taký někdy říct, že jsem ten hokej taky někdy hrál? (směje se)

Diváci vás mohou vidět buď ve studiu Buly, nebo při vstupech přímo ze stadionu…

Je vytvořený plán dvaapadesáti kol. Střídáme se s Martinem Hostákem, Milanem Antošem… Robert Záruba to má nějakým způsobem rozdělený a každý tým se musí objevit v televizi, myslím, dvakrát nebo třikrát a pak může nasazovat zápasy, které by mohly diváky zajímat. Stejně tak to dělá i s naším osobním nasazením. Každý máme svoji práci, třeba Milan Antoš nemůže v pátek, jednou někdo jede na dovolenou. Proto se to nasazení dělá, jak kdo má čas. Pozor, ale to není pro nás práce, to je brigáda. Je to přivýdělek, který nás baví, máme jej rádi. Ale kdybychom to měli dělat jako práci, jež by měla živit mě a moji rodinu, tak budeme každý měsíc o pár kilo lehčí. (usmívá se)

Zítra (v neděli) se hraje další kolo extraligy. Kde vás uvidíme?

Zítra mám volný den. (směje se) Nedělám a jsem rád, protože jsem jel tento týden Prahu asi šestkrát. Začínáme natáčet jeden pořad ke sportu, takže jsme to byli zkoušet točit. Byl jsem dělat Buly, v úterý v Brně na Kometě. Za tenhle týden mám nalítáno patnáct set kilometrů.

Do Pardubic na hokej chodíte?

Jo, chodím. Byl jsem naposled včera na Karlových Varech a ještě teď pláču. Tak špatné Pardubice jsem snad neviděl. Už to vypadalo, že se zvedají, začnou sbírat body, i když to na to předkolo play off stačit nebude, že začnou hrát hokej, jenž má svoji tvář… Včera to bylo zoufalost! Přestože je tým pod psychickou dekou, tak nemůže odehrát takový zápas s posledním mančaftem tabulky. (kroutí hlavou) Navíc Pardubice hrály doma, tak musí ukázat, že ony jsou pány domu a ne se nechat od Karlových Varů vodit po třetině a nechat ze sebe dělat blbce!

Dušan Salfický, Ota Janecký a Davis Pospíšil.

Dušan Salfický, Ota Janecký a Davis Pospíšil.

V Dynamu proběhla změna majitele a mluví se o zapojení bývalých hráčů do hokejového dění v Pardubicích…

(skáče do řeči) To musíte na Dušana (Salfického).

Kdyby přišlo od Dušana laso, pomohl byste?

Záleželo by na nabídce a na okolnostech. Nedokážu takhle odpovědět.

Skončilo mistrovství světa dvacítek. Jak ho hodnotíte?   

Tragédie! Musím to tak říct, protože porazit Finy, které porazil každý, prohrát se Švýcary, Dány a jasně se Švédskem, je prostě ostuda. Prohrát s Kanadou po nějakém výkonu… přiznejme si, že kdybychom s ní hráli desetkrát, tak ji můžeme jednou porazit, ale devětkrát prohrajeme. Tečka! My nemáme rozdílové hráče, na úrovni áčka jich pár je. Ale ve dvacítkách, osmnáctkách je nemáme. Chybí nám hráči, kteří by dokázali utkání zlomit. Máme hodně průměrných hráčů, ale nemáme ty špičkové.

Hodně se po mistrovství propíralo, zmínil se o tom také v jednom rozhovoru Miloslav Hořava, že je to špatnou výchovou hráčů. Je to pravda? Třeba v osmnáctkách, konkrétně na Memoriálu Ivana Hlinky držíme se špičkou krok, ale ve dvacítkách ti samí hráči už nestačí…

Já bych neviděl problém ve výchově. Myslím si, že tady netrénujeme až tak špatně oproti světu. Vidím spíš problém v tom, jak jsou u nás nastavené soutěže. Obecně máme málo hráčů na to, abychom udělali konkurenci pro deset týmů, a v juniorské soutěži máme mužstev osmnáct! Co to je? My to musíme zúžit klidně na osm týmů, aby kluci hráli zápas jako řemen v každém kole a potom porostou, jinak ne. Na co jim je, když vyhrají zápas deset jedna v suchém triku? Potom nemají potřebu se zlepšovat. V tom vidím chybu. Vidím to i v žákovských kategoriích. Vůbec bych nehrál do šesté třídy na výsledky, na tabulky. Pořádal bych jim turnaje po celé republice, ať se někde sjedou a zahrají si. Samozřejmě, kluci chtějí vyhrávat. Tak jednou byli první, pak třetí, ale proč klukům dávat ve třetí třídě pravidelnou soutěž a nutit je vyhrávat za cenu nějaké taktiky. Finové, Švédové hrají do patnácti let tak, že ani neví, kde mají stát a co je to taktika. Proto je v patnácti porážíme, jenže oni taktiku doženou a začnou nad námi vyhrávat. Největším problém je, a to neděláme, že musíme kluky naučit hrát nohama, rukama, hlavou a hýbat se. Takové věci. Nepotřebujeme někoho učit, jestli má stát u levého mantinelu a odřít si levý rukáv u dresu. To se všechno naučí a pochopí to líp v osmnácti, než když to budu cpát do dvanáctiletého kluka. Ten se musí naučit, bruslit, přešlapovat, brzdit, kličku a přemýšlet. To jsou věci, jež osmnáctiletého kluka už nenaučíte.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je vůbec vůle klubů to změnit?

To je hrozně složité. Dnes si každý to svoje místečko, ať je to v juniorské extralize nebo v extralize dospělých, hlídá. Jednou z ní vypadnete a to znamená navždy vypadnout, protože to stojí hrozně moc peněz se vrátit. A dnes ty peníze ve sportu, potažmo v hokeji, nejsou. Bude se těžko hledat nějaká cesta, jak z toho ven a začít vychovávat špičkové hráče. Měla se zužovat juniorská extraliga, jenže byly na spadnutí tři extraligové týmy, tak se ještě rozšířila, aby je sestup minul. To je politikaření a to tam nepatří! Na druhou stranu si neumím představit třeba Spartu bez extraligových juniorů. Sakra, máme po republice deset akademií, tak udělám akademii jako ligu o deseti týmech a tam, ať se dostanou ti nejlepší kluci, ať je to motivační! Klidně, ať se tam dostanou kluci třeba z Opočna, z Třebíče, Frýdku-Místku. Do akademií, které mají nejblíž. A pak to bude o té konkurenci a budou i výsledky!   

Foto: Martin Šnajdr a ČTK

Čtenářská diskuze