Co nám zbylo zůstalo z c.k. Rakouska

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský je člověk se zajímavým životopisem. Disident s komunistickou minulostí, člen ODS, OF a nakonec ČSSD, podnikový právník stavebního bytového družstva, ministr spravedlnosti, místopředseda vlády, senátor a nyní vrcholný představitel práva v této republice, jeden z nejvyšších ústavních činitelů. V oblasti politické jsem s ním mnohokrát nesouhlasil, vyčítám mu mimo jiné i jeho prosazování právní kontinuity s předlistopadovým režimem. Její ovoce se projevuje právě dnes, kdy komunisté jsou legitimizováni jako (téměř) vládní strana. Slovy staré budovatelské písně: Teď už máme, co jsme (ne)chtěli…

Minulý týden však přišel s myšlenkou, pod kterou se i já jednoznačně podepíši: „Z dob Rakouska-Uherska stále trvá jakési těžké mentální zatížení úředníka na každém stupni, že on je vrchnost a že ten, kdo od něj cokoliv požaduje, tak ne že by na to měl právo, ale musí se toho doprošovat.“ V této souvislosti hovoří přímo o katastrofě, neboť správní řízení trvají i roky. Byl jsem řadu let státním úředníkem na stavebním úřadu okresního města. Z této pozice snad trochu vím, o čem píši.  I tenkrát platil zákon o správním řádu, který stanovil lhůtu pro vyřízení na 30 dnů, v komplikovaných případech na 60. Když slyším, že vydání stavebního povolení na nějakou stavbu trvá někde i jeden a půl roku, zdá se mi, že žiji v nějakém Absurdistánu.

Cílem jednání úředníka státní správy, placeného notabene z našich daní, by přece mělo být co nejvíce žadateli pomoci, aby svého cíle dosáhl co nejdříve. Opak je často pravdou. Hledá nikoliv cesty, jak by to šlo, ale nalézá argumenty, proč to nejde.

Také někdy máte pocit, že jednáte s představitelem rakousko-uherské monarchie? Nechci paušalizovat, je mnoho úředníků, kteří se v minovém poli předpisů a paragrafů pohybují tak, aby žadateli vyhověli. Ale znáte to, stačí jeden „nakažený kus“ a na celou várku se pohlíží jako na vadnou. Vždycky si vzpomenu na slova mého tehdejšího váženého kolegy: „Komu dal Pán Bůh úřad, tomu dal i rozum. Zdá se, že tato ironická věta platná před 30 lety, platí i dnes. Ostatně předseda Ústavního soudu to jinými slovy potvrzuje.

Jak ještě dlouho?

Čtenářská diskuze