Člověk se potká s různými národnostmi

NOVÝ ZÉLAND/OLEŠNICE V O. H. – Na následujících řádích najdete dokončení článku z minulého vydání Orlického týdeníku. Pojďte se opět podívat na život na jižní polokouli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Při cestování člověk narazí na řadu nových lidí.
Foto: 2x Archiv autora

Na cestu po Jižním ostrově Nového Zélandu (dále jen NZ) jsem se vydal s kamarádem. Naše první zastávka byla Kaikoura, která je proslulá výskytem velryb. Viděli jsme celkem dvě. Následoval přesun k Mt. Cooku a výšlap na Mueller Hut, která nám nabídla 360° výhled na skalní útesy a jezero. Zajímavé byly taktéž Moeraki Boulders – obrovské duté kameny na břehu oceánu, Snag Point – volně se pohybující lachtani, Dunedin – město se skotskou kulturou, oblast Catlins – divočina na jihu Jižního ostrova, Milford Sound – plavba lodí mezi fjordy, Queenstown – město nejen adrenalinových sportů, Routeburn Track – jeden z Great Walků aneb výhledy na štíty okolních hor, oblast Cromwell – zde vládne pouštní počasí, Wanaka – město obklopené jezery a nabízející spoustu tracků, západní pobřeží – ledovce Fox a Franz Josef, jezero Mathenson (ve vodní hladině se zrcadlící Mt. Cook), palačinkové skály Punakaiki, Arthur´s Pass – výskyt horského papouška Kea, Christchurch – město zasažené zemětřesením, národní park Nelson Lakes a mnoho dalších míst.

Zpátky do práce

Mojí druhou prací byl sběr jablek ve městě Richmond. Tuto práci jsem si na NZ nejvíce oblíbil. Placený jsem byl úkolově, tzv. kolik natrháš, tolik dostaneš. Jablíčka se sbírala do tzv. bagu – jde v podstatě o batoh, který má člověk na prsou (váha po naplnění 25 kg), a vysypávaly se do tzv. binu – dřevěná bedna (váha 450 kg). Průměrně jsem sbíral 6 binů denně a celkově za sezonu přes 105 tun jablek. Pracovní doba byla od pondělí do soboty. Při volných nedělích jsme podnikali výlety po okolí – Kahurangi NP, město Nelson, Picton (odtud jezdí pravidelně trajekt do Wellingtonu a zpět), pláž Wharariki aj.

Třetí práci jsem našel ve fabrice na balení kiwi ve městě Motueka. Náplní práce bylo balení ovoce do krabic a následné stahování na paletu. Placený jsem byl opět hodinově, takže pohodička. Zde jsem se setkal s několika druhy kiwi – klasické zelené, zlaté a červené.

Po doplnění stavu financí bylo opět možné vyrazit na cesty se stávajícími i novými kamarády. Tentokrát na Severní ostrov. Po úspěšné 3,5 hodinové plavbě na trajektu nás vítalo hlavní město NZ Wellington mající ráz evropského města. Další zastávkou byla jedna z několika sopek na NZ, a to Mt. Taranaki. Poprvé v životě jsem viděl sopku! Po jejím zdolání jsme pokračovali do jeskyní Waitomo. Absolvovali jsme okruh, kde jsme prolézali úzkými otvory, v duši od traktoru nás unášel proud vody mezi skalními stěnami a nad hlavou nám svítili broučci. Voda v jeskyni byla opravdu ledová, proto jsme se jeli další den ohřát do centra geotermálních sil a termálních pramenů, kterými je Rotorua. Zavítali jsme do geotermálního údolí Waiotapu, zažili jsme koupačku v potoku Cerosene, jehož teplota vody se pohybuje od 33°C do 43°C. Také jsme navštívili maorskou vesnici Whakarewarewa, kde jsme okusili tzv. hangi kuchyň – jedná se o tamní nejznámější specialitu ze směsi masa a zeleniny, které zabalené do alobalu se pečou na kamenech v jámě vykopané v zemi. Po úžasné relaxaci nás čekal národní sport NZ, čímž je ragby. Jednalo se o nejvyšší domácí soutěž. NZ je proslulý natáčením Pána prstenů, Hobita aj. Ani tento turistický tahák jsme si nenechali ujít a zavítali jsme do tajemného světa – do Hobitína. Z tohoto místa už to bylo takřka kousek do největšího města NZ – Aucklandu, jehož dominantou je věž Sky Tower, ze které jsme si ve výšce 185 m. n. m. toto město prohlédli ve 360°.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sen o Pacifiku

Mým dalším cestovatelským snem byla návštěva tropické oblasti v Pacifiku. Vybírat lze hned z několika ostrovů – Tonga, Fidži, Vanuatu, Samoa, Cookovy ostrovy aj. Vyhrála to Samoa, tvořená dvěma ostrovy – Savai´i a Upolu. Je to nádherná, sluncem a kokosem provoněná země, kde vládne klid, mír a pohoda. Okraje této země lemuje zlatý prohřátý písek. Po celý rok jsou zde letní teploty. Půjčili jsme si auto a oba ostrovy procestovali. Domorodci nám ukázali své zvyky – tanec, jídlo, rozdělávání kokosu, zpracování přírodních materiálů a jejich využití v praxi, tetování aj. Spánek nám byl poskytnut ve dřevěných altánech, které se nazývají fale. Byl to nevšední zážitek, usínat na pláži a poslouchat ševelení oceánu.

Po návratu na Zéland nás čekalo ochlazení kvůli rozdílu teplot. Vyrazili jsme tedy na sever Severního ostrova do oblasti Northland. Čekalo nás toho opravdu dost, počínaje zlatým i černým pískem, Puhoi – vesničkou založenou českými migranty, přes nejstarší zděnou budovu NZ, duny písku, které jsme sjížděli na bodyboardu, Ninety Mile Beach, Hundertwasser záchodky, po stromy kauri aj. Peněz na účtu rapidně ubývalo a nezbývalo než opět vyhledat zdroj příjmu. Vyrazili jsme zpět na Jižní ostrov a cestou se zastavili v Coromandelu. Dominantou oblasti je zátoka Cathedral a Hot Water Beach – kde se v době odlivu doporučuje vyhloubit si malý bazének, ten se po nějaké době zaplní spodní vodou teplou přibližně 64°C.

Čtvrtou a zároveň poslední prací na NZ byl kiwi pruning v Takaka neboli prostřihování. Pomocí speciálních nůžek se odstraňují staré větve a mladé se později vážou na drát. Opět jsem pracoval s ostrovany, tentokrát z Vanuatu. Na tomto sadu jsem zůstal i po prostřihování, byl mi přidělen traktor s valníkem a pak jsem sázel nové stromky. A věřte, že vykopat díru na NZ není nic snadného, půda je dost kamenitá a jílovitá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pláž na Samoi.

Loučení s krásnou zemí

Stav konta opět nabral kladných hodnot a já mohl opět brázdit cesty NZ. Vyhlídkový let z Lake Tekapo nad Jižními Alpami byl mým rozloučením s Jižním ostrovem. Vrátil jsem se zpět na Severní ostrov a navštívil jeho východní část: ptačí rezervaci Mt. Bruce, zemětřesením zasažená a znovu postavená města ve stylu art deco Hastings a Napier, Great Walk Lake Waikaremoana – původní prales NZ s více než 350 druhy rostlin, Tolaga Bay – nejdelší molo NZ (660 m) a asfaltoval jsem pro mě jeden z nejlepších tracků NZ Tongariro Northern Circuit – track kolem tří sopek – Mt. Tongariro, Mt. Ngauruhoe a Mt. Ruapehu.

NZ je země opravdu skvostná a rozmanitá svými možnostmi. Nejvíce mě zaujalo to, že na relativně malé rozloze je toho tolik k vidění. Člověk se během roku potká s různými národnostmi, s čímž samozřejmě souvisí i multikulturalismus, pozná spousta nových kamarádů a změní pohled na svět a svoje priority. Jsem nesmírně rád, že jsem dostal možnost poznat tuto krásnou zemi a nejen ji…

ADAM BACHURA

Čtenářská diskuze