Chtěl vzdát hold svým rodičům i všem statečným z odboje

Pozdě odpoledne 22. února 1943 zastavilo před domem v Mlýnské ulici v Dobrušce, kde tehdy žila rodina Kašparova, černé auto. Vystoupilo z něj několik mužů v černých kabátech. Nasadili si klobouky a vešli do domu. Přišli si pro Bohuslava Kašpara. Nejen na zatčení svého otce gestapem vzpomíná ve své knize Výkřik ze zapomnění Tomáš Kašpar.

 

IMG_2648DOBRUŠKA – „Černé kožené kabáty mě mlčky následovaly a v mrazivém tichu bylo slyšet jen křupání zmrzlého sněhu a šustění kůže,” vzpomíná ve své knize Výkřik ze zapomnění na pozdní odpoledne 22. února 1943 Tomáš Kašpar.

Žijí mezi námi

Gestapo si tehdy přišlo pro jeho otce, který však právě seděl v hostinci na dobrušském náměstí. Ani ne desetiletý syn Tomáš měl pro něho dojít. Vybavuje si i okamžiky, kdy viděl své rodiče naposledy pohromadě.

Měl štěstí, do auta gestapa se už nevešel

„Venku už byla tma, když gestapáci zaplombovali náš byt. Maminka mi dala pusu na čelo, tatínek mi pohladil vlasy oběma rukama, měl na nich pouta. Na strýcovu otázku, co bude se mnou, že by si mě rád vzal domů, mu gestapák odpověděl: To se uvidí, zatím si ho odvezte. Potom postupně nastoupili do auta, tři dozadu, potom nastoupili rodiče a poslední gestapák si sedl vedle řidiče,” popisuje Tomáš Kašpar.

Měl to štěstí, že auto bylo jen pro šest lidí a řidiče. Zkrátka už na něj nezbylo místo.

Tomáš Kašpar ve své knize Výkřik ze zapomnění líčí i další své vzpomínky a málo známá fakta týkající se odboje za druhé světové války.

S Tomášem Kašparem (* 1933) jsem se seznámila už před dvěma lety, bylo to u příležitosti setkání potomků Židů z Dobrušky, jejichž životy vyhasly za ostnatými dráty koncentračních táborů.

Už tehdy mi vyprávěl životní příběh svých rodičů a svěřil se mi i s tím, že o nich píše knihu. Jeho otec Bohuslav Kašpar  byl před druhou světovou válkou pilotem československé armády, byl příslušníkem 3. leteckého pluku M. R. Štefánika v Nitře. Létat začal už za Rakouska–Uherska a vychoval celou generaci vynikajících letců. Řada z nich později odešla bojovat za osvobození své vlasti do zahraničí.

Návrat domů

„V roce 1939 vznikl slovenský štát a všichni Češi se museli vrátit do své rodné obce. Tatínek tedy odešel do Českého Meziříčí, kde se narodil. Ale hned v březnu 1939 začal pracovat v odboji. Maminka byla slovenská Židovka. Byla pro něho velkou oporou. V tom roce 1939 se tatínek v Hradci Králové přihlásil u generála Zdeňka Nováka a zapojil se do odboje,” zavzpomínal Tomáš Kašpar.

Jeho otec byl členem protinacistického odboje v organizaci Obrana národa.

„V roce 1940 gestapo zjistilo, že tu působí velká část členů Obrany národa, spousta bývalých vojáků, kteří se snaží organizovat odboj a způsobovat Němcům potíže. V tomtéž roce byla tato skupina Obrany národa gestapem prakticky zničena. Určitá část odešla do Prahy. To byla skupina Munzarů – otec Munzar a jeho dva synové‚ Josef a František, kteří potom pracovali v odboji. Tatínek s bratry Munzarovými nepřerušil spojení. Znali se již z Nitry, kde sloužili společně. V této oblasti – hlavně na Náchodsku a Rychnovsku – pracoval nadporučík Sládek, který byl v tomto odboji a až do února 1943 se skrýval po lesích. Tatínek mu zajišťoval úkryty, hlavně v tkalcovnách na Zlatém potoce,” podělil se o další poznatky ze života svého otce Tomáš Kašpar.

Spolu vstříc nevyhnutelnému

Také Bohuslav Kašpar byl po čase odhalen a ušetřena nezůstala ani jeho manželka Jolanna, která mu v odboji pomáhala.

„Maminka se v roce 1939 stala pro tatínka obrovskou oporou v odboji. Prakticky s ním šla, jak se říká, na život i na smrt. Pro tatínka si přijeli 22. února 1943. Nejprve byl vězněn v Hradci na gestapu, pak šel do Terezína a z Terezína do Berlína, kde byl v listopadu 1944 odsouzen a popraven byl 15. ledna 1945 v Brandenburgu. Maminka byla z královéhradeckého gestapa transportována přes sběrný tábor přímo do Osvětimi, kde byla umučena 15. března 1944. Já zůstal u strýce Jaroslava v Českém Meziříčí,” dodal Tomáš Kašpar.

Setkání s Tomášem Kašparem a prezentace jeho knihy v regionu
Autorské čtení spojené s projekcí krátkého amatérského filmu se uskuteční 30. října od 18 hodin v synagoze v Dobrušce a 31. října od 18 hodin v kině v Českém Meziříčí.

Čtenářská diskuze