ČERNÍKOVICE – Dalším týmem okresu slavícím v letošním roce kulaté výročí je Sokol Černíkovice. Na sobotní odpoledne připravil pro své bývalé i současné fotbalisty, fanoušky, ale i příznivce fotbalu z okolí oslavy padesátého výročí založení oddílu. K exhibičnímu utkání si pořadatelé pozvali mužstvo Menšíkovy jedenáctky. Jejím zakladatelem, patronem a aktivním hráčem je syn legendárního herce a komika Vladimíra Menšíka Petr Menšík.
Sokol Černíkovice – Menšíkova jedenáctka 5:5 (2:2)
Černíkovické oslavy začaly už hodinu po poledni, kdy pořadatelé připravili soutěže pro děti. Vrcholem bylo utkání mezi domácími fotbalisty a Menšíkovou jedenáctkou s výkopem ve tři hodiny. Do útulného areálu si postupně našlo cestu na pět set diváků, kteří byli zvědaví, jaká slavná jména uvidí na místním hřišti. Dopředu bylo jasné, že jako hosté nastoupí v dresech Menšíkovi jedenáctky nejslavnější odchovanci černíkovického fotbalu bratři Plašilové. Asi nikomu netřeba blíže představovat trio Jan, Jaroslav a Marek.
Další jména se všichni přítomní dozvěděli při slavnostním nástupu obou týmů na výborně připravený černíkovický pažit. Menšíkova jedenáctka s sebou přivezla svého moderátora, a dokonce i rozhodčího. Opravdu profesionální výkon „spíkr“ předvedl už při představování všech hráčů a jeho trefné glosy nerozesmály jen diváky, ale i samotné hráče.
Za domácí nastoupili všichni hráči áčka i béčka, ale také trenér Miloš Zeman. Z Menšíkovy jedenáctky pak z těch známějších můžeme jmenovat Petra Menšíka, brankáře Jana Hanuše, v současné době působícího v ligové Vysočině Jihlava, Petra Janečku, bývalého reprezentanta Československa a člena Klubu ligových kanonýrů. Dalšími členy mužstva byli herci brněnských divadel a moderátoři moravských rádií.
Při představování nemohl na hřišti chybět Vladimír Menšík v podobě figuríny v životní velikosti. Po slavnostním úvodu provedla čestný výkop Milena Plašilová, maminka bratrského tria.
Celý zápas byl brán jako exhibice, takže se diváci dočkali mnoha gólů, pěkných akcí a vtipného moderování. Skóre zápasu otevřel domácí kanonýr Tomáš Vik, poté šli domácí do dvougólového vedení, ale tým Menšíkovy jedenáctky stihl do poločasu ještě vyrovnat.
Nástupem do druhé půle se v obou mužstvech přeskupily řady a bratři Plašilové „přestoupili“ do týmu, kde svoji kariéru odstartovali. Poté, co se k nim přidal ještě otec Jan, mohli diváci na hřišti spatřit mini „Plašilovu jedenáctku“. Naopak několik domácích hráčů posílilo Menšíkovo družstvo.
Konečný výsledek 5:5 není vůbec důležitý. Hlavní je, že se všichni aktéři na hřišti bavili stejně jako přítomní diváci. Zápasem však černíkovické oslavy nekončily, protože od sedmi hodin začínala diskotéka, která jistě končila za ranního svítání. Mnoho pamětníků mělo čas si hodně říci a zavzpomínat na dobu, kdy proháněli merunu po zeleném pažitu.
Po zápase jsme se zeptali Petra Menšíka, jak se mu líbilo v Černíkovicích. „Bylo to tady fantastické, přišlo docela hodně lidí, akorát to pořadatelé přehnali, když před zápasem přiložili pod „kotel“ a my se na hřišti málem upekli,“ dodal se smíchem.
Černíkovický starosta a jeden z organizátorů oslav Václav Dušek byl s průběhem oslav spokojený. „Jsem spokojený, ještě nám ale oslavy nekončí, v sedm máme diskotéku, tak tam je dovršíme. Je pravda, že jsme je rozjeli už včera, měli jsme schůzi, ale to je potřeba, padesát let je jednou za život,“ odpověděl na naši otázku, jak se mu oslavy líbily. Byly to bezesné noci, když jste je připravovali? „Měl jsem z toho velkou hrůzu, navíc nám do toho vlezly fotbalové dohrávky, kdy se hrály poslední krajské zápasy. Ale jsem rád, že přišlo okolo pěti set diváků.“ Všechno klaplo, sejdeme se tady za deset let na šedesátinách? „Je to možný, k padesátinám jsme udělali almanach, protože nejsem pamětník, tak určitě se v něm na některé věci zapomnělo. Tak bychom to mohli za deset let napravit,“ řekl na závěr Václav Dušek.
Před kabinou jsme „odchytli“ Jana a Marka Plašilovy a zeptali se obou, jestli si pamatují, kdy naposledy nastoupili všichni tři, ještě s Jardou, ve stejném mužstvu a zahráli si spolu. „Na velkém hřišti? Tak to bylo hodně dávno. Já myslím, že to bylo v Dobrušce asi před dvaceti lety,“ zavzpomínal Jan. Marek hned dodává: „Jo, to asi bylo naposled. To je strašná doba.“ Jan zalovil v paměti. „To bylo Markovi pět. Od té doby jsme se potkali na hřišti asi až dnes.“ Ve druhém poločase se ve stejném dresu potkali i se svým otcem a jak říká Jan: „S tátou jsme hráli společně už na turnaji v malé kopané ve Voděradech, ale samozřejmě jsme si to užívali i dnes a ještě snad užijeme teď po zápase.“ Marek se hned přidává: „Jak říká Honza, všichni jsme nastoupili už ve Voděradech. A dnes jsme si to taky užívali. Počasí krásný a myslím si, že i diváků přišlo hodně.“
O krátký rozhovor jsme požádali i třetího z bratrů Plašilů, Jaroslava.
Černíkovice slaví padesáté výročí svého založení a jako odchovanec jste zde nemohl chybět. Užíváte si oslavy a vzpomenete si na vaše první fotbalové krůčky?
Zápas jsem si vychutnal, akorát bylo dost teplo. Hrálo se pro diváky, tak věřím, že z něj měli radost. Padlo hodně gólů, snad se nenudili.
Já se ptal už Honzy a Marka, jestli si pamatujete poslední společný zápas, kdy jste nastoupili spolu, kromě turnaje ve Voděradech?
Tak to už je hodně dlouho. (směje se) Myslím, že to bylo, když jsme byli malí, to jsme spolu hráli pořád. Ale přesně nevím.
Honza s Markem se shodli, že to bylo asi před dvaceti lety v Dobrušce, když bylo Markovi pět let…
Tak to je přesně ono, ale to je víc než dvacet let, přesně dvaadvacet.
Já odbočím a zeptám se na reprezentaci. Odehráli jste výborný zápas proti Itálii, škoda jen, že jste neproměnili aspoň jednu ze šancí. Ale i bod proti Itálii je výborný. Určitě vám udělala radost Arménie, která zostudila v Kodani Dány a svým způsobem vám pomohla v boji o Brazílii…
Tak tu šanci máme pořád, i kdyby Dánové vyhráli, ta šance je pořád stejná. Teď záleží jen na nás, jak se s tím popereme. Potřebujeme vyhrát minimálně tři zápasy, jeden remízovat a uvidíme, jak se situace vyvine i v ostatních skupinách.
V současné době se spekuluje o nabídce z Číny, je opravdu aktuální? Hypoteticky, kdybyste ji přijal, není ohrožena vaše účast v závěru kvalifikace o mistrovství světa?
(směje se) Víte, jak to je, když někdo něco napíše… Pravda to je, ale že by na stole ležela oficiální nabídka, tak to neleží. Je to spíš takové oťukávání.
A kdyby ležela? Dovedete si představit působení v Číně?
Já nehraju na kdyby. (směje se)
Nabídku z Číny má i Milan Baroš, je možné, že se tam potkáte třeba za rok?
Proč ne? Všechno je možné.
