Antonín Panenka: „Vídeň byla mým nejlepším angažmá.“

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZDELOV – Řekněte Bohemians a každého hned napadne jedno jméno, jež je jeho symbolem jako klokan v znaku klubu, Antonín Panenka. Na oslavy padesátého výročí založení fotbalového oddílu ve Zdelově přijel s hvězdným týmem staré gardy Bohemians Praha slavícím letos třicáté výročí zisku zatím jediného ligového titulu. Redaktor Orlického týdeníku využil zdelovských oslav a požádal ho o rozhovor. Antonín Panenka v exhibičním zápase nenastoupil, ale i tak se zapojil do zápasu, když komentoval jeho průběh a občas přidal i nějakou historku.

Antonín Panenka (2.12.1948 v Praze) -bývalý československý fotbalový reprezentant, mistr Evropy z Bělehradu 1976. Má také bronz z ME v Itálii v roce 1980 a byl účastníkem MS ve Španělsku v roce 1982.

Poprvé nastoupil k ligovému zápasu v necelých dvaceti letech za Bohemians Praha. Jeho prvním reprezentačním startem byla kvalifikace na mistrovství světa v roce 1973 proti Skotsku. Roku 1976 díky jím proměněné rozhodující penaltě ve finále proti Německu získalo Československo titul mistrů Evropy. Jeho slavné penaltě se říká „Vršovický dloubák“ (zatímco ve světě se používá pojem „Panenka goal“ nebo „Panenka kick“). Sám sebe, kopajícího penaltu, ztvárnil v malé roli v českém filmu Sonáta pro zrzku (1980).

V roce 1981 odešel z Bohemians do Rapidu Vídeň, s nímž do svého odchodu roku 1985 získal dva tituly a roku 1985 druhé místo v Poháru vítězů pohárů. Po dvouletém účinkování v rakouské druhé lize se vrátil zpět do Bohemians a stal se asistentem trenéra a funkcionářem. Roku 2008 získal Cenu Václava Jíry.

„Vzpomínám na to působení v Bohemians v tom nejlepším. Strávil jsem v ní třiadvacet let jako a hráč a další léta jako funkcionář, trenér… Samozřejmě jsem si ke klubu a zelenobílým barvám vztah vybudoval, vždyť jsem tam strávil skoro celý život a spoustě lidí a fanouškům jsme přinášeli radost. Mnoha lidem, když se řekne Bohemka, se vybaví jméno Panenka, na což jsem opravdu hrdý. Říká se to špatně, aby to nevypadalo jako chlubení, ale Bohemka rovná se Panenka,“ říká Antonín Panenka, který v roce 1981 odešel do Rapidu Vídeň, s nímž získal dva tituly.

OLYMPUS DIGITAL CAMERANejlepší léta Bohemka strávila pod vedením trenéra Pospíchala. Říkalo se o něm, že to byl trenér ras. Jak na něj vzpomínáte vy?

„Byl svůj. Mimo hřiště příjemnej společník, výborný chlap, ale jak přešel bránu na hřiště, tak se z něj stala šelma. Vyžadoval naprostou disciplínu a nesnášel, když byl v mužstvu klid. Když byl tým v pohodě a vyhrával, tak vymýšlel intriky, jak hráče mezi sebou poštvat, aby potom víc bojovali. Na druhou stranu Pospíchal hrál na konci kariéry několik let ve Francii, takže si z ní přinesl i dobrý prvky, například při koučování zápasů a my jsme pod ním jako první začali hrát totální fotbal.“

Mezi vaše nevětší úspěchy patří zlato z Bělehradu 1976, kdy jste rozhodl svojí penaltou. Dále máte bronz z ME v Itálii 1980, zlatá olympiáda v Moskvě téhož roku vás minula…

„To bylo z jednoduchého důvodu, v té době na olympiádě nemohli hrát hráči, kteří nastupovali na áčko reprezentace, a to jsem já splňoval, tak jsem do Moskvy nejel.“

Jak vzpomínáte na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982? Po něm jste skončil v reprezentaci?

„Já už byl v té době v Rapidu a samozřejmě už účast na mistrovství světa byl velký zážitek. Před mistrovstvím jsem hrál v kvalifikaci, tuším, proti Islandu, a pak jsem dostal ještě nabídku zahrát si proti Německu na Strahově, to už bylo po Španělsku. Mně bylo čtyřiatřicet, a tak jsem to odmítl. Když to vezmu zpětně, svůj poslední zápas jsem za reprezentaci odehrál na mistrovství světa proti Francii.“

Nemůžu se vyhnout otázce na Bělehrad 1976 a památnou penaltu. Není to už někdy otravné, že musíte pořád na ni odpovídat? Já se zeptám jinak, jaké pocity jste měl, když jste na ni šel a zda jste byl nervózní, nebo jste si opravdu věřil?

„Pro mě to nervy nebyly. Já jsem to věděl už dávno dopředu, že pokud taková možnost přijde, tu penaltu takhle kopnu. Cvičil jsem ji dva roky. Bylo by to jiný, kdybych ji už někde takhle dal předtím, ale bylo to poprvé a nikdo nečekal, že se odvážím ji kopnout a navíc ve finále mistrovství Evropy. Ale říkám, dal jsem ji jako první, tak to bylo pro všechny překvapení, hlavně pro brankáře Německa Maiera.“ (směje se)

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZmínil jste brankáře Seppa Maiera. Kolují legendy, že se od té doby s vámi nebavil a dlouho nemohl vydýchat, že jste ho „zesměšnil“ ve finále. Jaké jsou vaše vztahy teď, a potkali jste se?

„Vloni jsme se potkali a už byl dobrej, dali jsme si spolu i pivo. O tom zesměšnění psali západní novináři, ale to je přece blbost, ve finále nemůžete nikoho zesměšnit. Já jsem tu penaltu viděl tak, že je to nejsnazší, jak dát gól. Ale je pravda, že on to nesl opravdu těžko hodně dlouho.“

Po roce se Bohemka vrací do ligy. Myslíte si, že loňský sestup byl způsoben také tím, že nemohla hrát v „Ďolíčku“ a musela být v azylu na Slavii?

Roli to v tom muselo hrát. Každý hráč je zvyklý na své hřiště, ale bohužel nám nebyla dána výjimka a my museli na Slavii. Fanoušci vyhlásili bojkot a moc do Edenu nechodili. Jsem rád, že hned po letošním postupu se začal „Ďolíček“ předělávat a ligu budeme hrát doma. Myslím, že na každý zápas bude plno, to bylo vidět i teď v druhé lize.“

Co se vás dotýká, tak je kauza tří Bohemek. Je touž dlouhodobý problém a hlavně tahání se po soudech. Jak to vidíte vy?

Je to hodně složitý, protože se to táhne už osm let. Byli tři nebo čtyři předsedové svazu, kteří řekli, že tuhle kauzu vyřeší, ale zatím se tak nestalo. Ono to jednoduchý nebude a pořád se tím zabývají právníci. Nejvíc to mrzí nás, protože to škodí jménu Bohemky, za druhý tím ztrácíme partnery, kteří by rádi pomohli, ale dokud to nebude jasně daný, tak do toho vstupovat nechtějí. Sportovní část klubu se dá vždycky vyřešit, ale tohle je právnický boj a to se neovlivníme.“

Vy máte ještě jeden problém, protože jste nedostali od Schalke 04 peníze za Jana Morávka. Schalke se hájí tím, že neví, kam má peníze poslat…

„Ale oni vědí, kam mají peníze poslat. V podstatě využívají kauzu Bohemek k výmluvám, že nevědí, komu mají peníze poslat. Schalke už poslalo jednu splátku, tak nevím, proč by nemohlo poslat i zbytek.“

Minulý týden se konala volební valná hromada Fotbalové asociace České republiky. Jak se na volbu díváte vy, a je pro vás vedení důvěryhodné?

„Nebyli žádní protikandidáti, tak jak by to jinak mělo dopadnout? (hořce se usměje) Pohlídali si prostě svoje pozice. Já bych chtěl, aby se fotbal těchto lidí zbavil a získal zpět svoje jméno. Mezi lidmi i sponzory ho má opravdu hodně pošpiněný.“

OLYMPUS DIGITAL CAMERAVe vedení je Pelta, který říká, že si „cinklý jaro“ odpracoval a Berbr. Ten zase doporučuje týmům, kterým se tady fotbal nelíbí, ať se odstěhují. Jak se na to má pak dívat hráč v nižší soutěži nebo fanoušci?

„Probíhá tady kampaň za očistu fotbalu, ale nevím, jestli to pomůže. Snad se nad tím aspoň zamyslí, ale to jsem asi naivní. Druhá věc je, že pokud by kluby rozhodčím peníze nedávaly, dá se to tím aspoň trochu korigovat. Ale to je věc ambicí klubů a funkcionářů, prostě začarovanej kruh.“

Nakonec něco veselejšího. Vy jste prožil v Rapidu nádherný roky a zařadil jste se tam mezi ikony, jakými byl třeba Hans Krankl. Jak vzpomínáte na toto angažmá?

„Jen v tom nejlepším. Začátky byly těžký, neuměl jsem německy. Ale postupně jsem se naučil a bylo to moje nejlepší angažmá. Ať už po fotbalový nebo společenský stránce. Zahrál jsem si evropský poháry, získal dva tituly a ohromně si mě v Rapidu váží dodnes. Mám na stadionu i svoje křeslo se jmenovkou i svoje místo na parkovišti.“

Jak často do Vídně jezdíte?

„Tak třikrát, čtyřikrát do roka. Váží si mě tam trochu víc, než u nás. Ale to není jen moje zkušenost.“

 

 

 

 

 

Čtenářská diskuze