10. ročník výstavy Betlémy na zámku

KVASINY – Na zámku v Kvasinách byla zahájena výstava betlémů, letos jubilejní desátý ročník. Výstava potrvá do konce ledna.

K vidění tam je i unikátní betlém Josefa Haldy s příběhem – Annenruhé, který má 6 metrů.

Příběh Annenruhe je zobrazen od seznámení protagonistů Anny Glaserové (21. 5. 1801 – 22. 1. 1825) a Josefa Herknera (24. 9. 1794 – 7. 7. 1838), syna moravskotřebovského starosty, na slavnosti ostrostřelců roku 1818, přes peripetie jejich nešťastné lásky, svatbu Anny s Franzem Gromesem (23. 1. 1802 – 13. 1. 1880), rychtářem v Linharticích, která se konala  10. 2. 1824.

Jejich manželství trvalo jen krátce -  již následujícího roku byla Anna pohřbena v Moravské Třebové. Zde příběh nabývá na dramatičnosti – za temné noci po pohřbu Herkner s pomocníkem vykopou Annu z hrobu a odnesou ji na blízký kopec Kreuzberg, kde pro ni Herkner vybuduje maličké mausoleum a v okolí zřídí překrásnou zahradu. Katafalk s Annou každý den po celý rok zasypává čerstvými růžemi. V předvečer svátku svaté Anny – 25. července téhož roku Herkner uspořádá velikou slavnost s otevřením zahrady na Kreuzbergu. Na jeskyňce s ukrytou Annou je velký nápis DIR DORT (Tobě tam) a poblíž ze svící vytvořený nápis ES HEISSE ANNENRUHE (Ať se to zde jmenuje Annino spočinutí-klid).

Na tuto událost se přišlo podívat několik set návštěvníků a po dlouhou dobu bylo středem zájmu mnoha lidí. Herkner končí svůj život výstřelem vedle své lásky, což je ovšem divadelní verze, která také byla v betlému použita. Herkner leží s revolverem u spánku a nad ním se sklání anděl,  duch Anny. Ve skutečnosti se Herkner zastřelil o mnoho let později – už jako znovu ženatý 7. července 1838.

Po dlouhou dobu byl tento příběh považován za pohádku, avšak r. 1924 dala rodina Gromesů vykopat tři rodinné hroby za účelem sjednocení, avšak Annin hrob byl nalezen prázdný. O 10 let později, roku 1934, prodala rodina Herknerů vrch Kreuzberg městu a zde byl otevřen pískovcový kamenolom. Při  skrývce v létě r. 1934 se zde pracující dělník propadl do jeskyňky, kde se nalézala kostra ženy s blond vlasy, v černých hedvábných šatech (ve kterých byla Anna prokazatelně pohřbena), vše zasypáno hromadou zetlelých růží. Tím se potvrdila pravdivost tohoto příběhu lásky, která trvala až za hrob.

Annina nevlastní vnučka Anna Tinklová nechala pohřbít Anniny ostatky do jejich rodinného hrobu, do téhož, ze kterého byla kdysi unesena. Na hrob byla připevněna tabulka s nápisem (volně přeloženo): „Zde odpočívá Anna Gromesová, roz. Glaserová, pohřbena dne 25. ledna 1825 a znovu pohřbena 29. června 1934. Ať láska trvá třeba za hrob, však za hřbitovní zdí ať je mír.“

Čtenářská diskuze